aham brahmásmi (Hind)
aham brahmásmi [ahaṃ brahmāsmi] – „já jsem brahma“ (Brhadáranjakópanišad 1.4.10). Toto slavnostní prohlášení je jedním z několika výroků, obsažených v raných upanišadách, které jsou nazývány „velká rčení“ (mahávákja). Je jím vyjádřena základní teze upanišadového učení o tom, že jedinec je ve své podstatě totožný s božským zdrojem reality, a pravděpodobně vytrysklo původně z nitra meditujícího mudrce či jógina jako spontánní reakce na jeho vnitřní zážitek dokonalého ponoření (dhjána), v němž se cítil zajedno s absolutnem. „Já“, které zažívá tuto totožnost, není ovšem ono povrchní ego, které zažívá běžné události všedního života, nýbrž nejvnitřnější podstata osobnosti čili „pravé já“ (the self, das Selbst), tj. átman.
Tato zkušenost je základem veškeré pozdější védántové filozofie a je vyjádřena také v teologických termínech o božské podstatě člověka (což není tak daleko od křesťanského pojetí člověka jako obrazu božího). Představa, že Bůh sídlí v hloubi srdce každého tvora, se stala velmi rozšířenou součástí výhledu i mezi nejprostšími vyznavači hinduismu.