asasínové (JKI-I)
asasínové (z arab. haššášún, příp. hašíšíjún – požívači hašiše) Sekta, extrémní odnož ismá‘ílíje. Založil ji Peršan Hasan as-Sabbáh, pův. stoupenec sekty nizáríje. 1091 se zmocnil pevnosti Alamút v pohoří Elborz (odtud jeho eufemický titul Šajch al-džabal – Stařec z hor), později i lokalit v Sýrii a Iráku, odkud organizoval individuální polit. teror. Používal přitom prostředky ismá‘ilovské propagandy (da‘wa) a sítě radikálních kazatelů. Jeho stoupenci podstupovali tvrdý výcvik, byli zasvěcováni do několika stupňů esoterického učení (bátin) a stávali se z nich fidá‘íjové (obětující se, fidja, oběť). Strach ze smrti byl nejspíše tlumen požíváním hašiše, podle legendy i přebýváním v rajských zahradách Alamútu, které naznačovalo odměnu v případě sebevražedného činu. K obětem a. patří seldžucký sultán Malikšáh a jeho proslulý vezír Nizám al-Mulk (1092). Moc a. byla 1256 vyvrácena Mongoly. Silný ohlas měla sekta v Evropě, kde vzniklo mnoho mytologizovaných a romantických představ o a., které poznamenaly i věd. bádání. To se odrazilo také v pojmu románských jazyků pro úkladného vraha nebo vraždu (franc. assassin, ital. assassino, špan. asesino, odtud i v angl. assassination).