https://rg-encyklopedie.soc.cas.cz/index.php?title=benediktini_(JKI-K)&feed=atom&action=historybenediktini (JKI-K) - Historie editací2024-03-28T11:53:35ZHistorie editací této stránkyMediaWiki 1.35.2https://rg-encyklopedie.soc.cas.cz/index.php?title=benediktini_(JKI-K)&diff=9678&oldid=previmported>ZRN: import JKI a Hind2021-12-11T10:44:20Z<p>import JKI a Hind</p>
<p><b>Nová stránka</b></p><div><div id="photo">[[Soubor:JKI_benediktini.jpg|upright|]]</div><span id="entry">benediktini</span> (Ordo Sancti Benedicti, OSB, řád sv. Benedikta) Nejstarší přežívající [[mnišství (JKI-K)|mnišské hnutí]] záp. křesťanství, jehož kořeny ještě patří pozdně antickému mnišství. Pevnou formu dala společnému životu mnichů Řehole sv. Benedikta (Regula S. Benedicti, [[Benedikt z Nursie (JKI-K)|Benedikt z Nursie]]). – Prvý klášter byl zal. na Monte Cassinu v Itálii (529); papež [[Řehoř Veliký (JKI-K)|Řehoř Veliký]] (590-604) b. podporoval a 596 je vyslal s misijním posláním mezi pohanské Anglosasy. V 7. stol. svedli b. v Británii zápas s řeholí Columbana. Posléze se však benediktinská řehole stala normou mnišského života, třebaže přijala i řadu nových prvků. Z Anglie se b. šířili do Flander a Německa; Winfrid-Bonifác (680-754) založil klášter ve Fuldě a nově zal. biskupství spojoval s benediktinským klášterem. Unifikační snahy Karla Velikého (768-814) se nevyhnuly ani mnišství; za jedinou normu klášterního života byla uznána benediktinská řehole. Benediktinské kláštery byly nezávislé. Volnost vedla k úpadku mravů a opětovným pokusům o reformu. Důležitá obnova vycházela z kláštera v Cluny v Burgundsku (10. stol.), některé opravné tendence vedly k odštěpení samostatných řádů (např. [[kartuziáni (JKI-K)|kartuziáni]], [[cisterciáci (JKI-K)|cisterciáci]], [[celestini (JKI-K)|celestini]]). Krize jednotlivých opatství vedla k regionálnímu sdružování ([[kongregace (JKI-K)|kongregace]]), které mělo někdy centralistické prvky. Úpadek benediktinského řádu (vliv [[reformace (JKI-K)|reformace]], [[josefinismus (JKI-K)|josefinismu]] a Franc. revoluce 1789) se zastavil v 1. pol. 19. stol. (až 1893 ustavil papež [[Lev XIII. (JKI-K)|Lev XIII.]] benediktinský řád jako konfederaci samostatných kongregací), kdy benediktinské kláštery opět nabývaly na významu. B. měli rozhodující význam pro [[inkulturace (JKI-K)|inkulturaci]] Evropy. Představovali stabilizační prvek v době stěhování národů, podrželi dědictví antické vzdělanosti, podporovali výtvarné umění a hudbu. – Prvním benediktinským klášterem v čes. zemích byl ženský klášter sv. Jiří na Hradčanech (971); první mužský klášter založil pražský biskup [[Vojtěch (JKI-K)|Vojtěch]] v Břevnově (993); důležitými kláštery byly např. Sázava se slovanskou liturgií (1032), Rajhrad (1048), Hradiště u Olomouce (1078) a klášter Na Slovanech v Praze (1347; [[Emauzy (JKI-K)|Emauzy]]).<br />
<br />
''[[:Kategorie:Aut: Spunar Pavel|Pavel Spunar]]''<br /><br />
[[Kategorie:Aut: Spunar Pavel]]<br />
[[Kategorie:JKI/Křesťanství]]</div>imported>ZRN