galikanismus (JKI-K)
galikanismus (z lat. gallicanus – galský; Galie – lat. název Francie) Společné označení souhrnu doktrín prosazujících určité nebo úplné osvobození římkat. církve, zvláště ve Francii, od papežství. Zárodky hnutí se objevily za schizmatu ve 14. stol. v konciliaristickém hnutí představovaném Jeanem de Gerson a Petrem z Ailly, podle nichž je všecírk. sněm (koncil) postaven nad papežem, aniž by se však rušila autorita papeže. Již 1407 byly ve Francii vyhlášeny tzv. galikánské svobody, které byly odvozeny z jednání koncilu v Basileji, základem galikánské církve se však stala až tzv. pragmatická sankce z Bourges (1438). Vedle konciliarismu zakotvovala vliv krále na obsazování círk. míst a kompetenci pařížského soudního dvora nad círk. právem (tzv. appelatio tamquam ab abusu, možnost odvolání se proti círk. rozsudku ke světskému soudu). Po značném círk. úsilí byla pragmatická sankce 1516 zrušena a nahrazena konkordátem z téhož roku, který obsahoval vzájemné ústupky, pozici církve ale příliš nezměnil (např. zdanění církve státem). Další ostrý střet se odehrál mezi papežem Inocencem XI. a králem Ludvíkem XIV., který usiloval o rozšíření platnosti konkordátu na všechna franc. biskupství. Získal podporu franc. kléru a Národního shromáždění, které vyhlásilo deklaraci Quattuor propositiones cleri Gallicani (Čtyři galikánské artikuly, 1682; jejich autorem byl Jacques-Bénigne Bossuet, 1627-1704, franc. filosof, od 1670 pařížský biskup), jež potvrdila nezávislost světské šlechty na círk. moci, omezení papežovy autority v círk. věcech všecírk. sněmem, omezení papežské moci nad franc. zákonodárstvím a omylnost papeže, není-li jeho soud potvrzen církví. Franc. klérus svůj souhlas s artikuly 1693 zase odvolal. Tečku za g. učinil v jeho střetu s ultramontanismem první vatikánský koncil dogmatem o papežské neomylnosti ve věcech víry a morálky (1870).