guru (Hind)
guru – (1) učitel; duchovní rádce; (2) duchovní hlava hinduistické linie; (3) učitel a duchovni hlava hinduistického společenství, obvykle zvaného ášram. Fenomén guruů se vyvíjel od védských dob, kdy byl většinou omezen na učební proces po dobu dospívání, nabýval však stále většího významu a nové náplně s růstem reformních hnutí v době upanišad a duchovních proudů jógového typu, kdy stoupl význam dříve odlehlých lesních pousteven a ášramů a jejich popularita v širších kruzích obyvatelstva. Nyní má v tradici hinduismu velkou důležitost a je zcela nezávislý na instituci dědičného kněžstva a na kastovní příslušnosti. Většina hinduistů nepatří k žádné výlučné tradici, škole duchovní praxe nebo ášramu, ale každý z nich nebo alespoň každá hlava rodiny obvykle má osobního gurua, který nejen nemusí být bráhmanem nebo členem stejné kasty jako jeho klienti, ale nemusí ani být hinduistou. Jeho úkolem je poskytovat vedení a rady jak v duchovních a náboženských věcech, tak v praktických otázkách rodinného života a v osobních problémech. V kontextu linií a v některých ášramech a školách jógové praxe je pravidlem požadavek naprosté poslušnosti guruovi v jejich čele, v jiných mohou být podmínky méně přísné a najdou se i skupiny, kde guru je spíše blahovolným učitelem a rádcem. Vždy mu však přísluší respekt a prokazování úcty, v řídkých případech i božská pocta jako zviditelněnému absolutnu nebo vtělení boha. Tradičně má guru žít odříkavým životem a šířit své učení nezištně. V moderní době vsak dochází, též v důsledku zájmu o východní duchovní nauky v západních zemích, ke komerčnímu využívání ášramové tradice samozvanými guruy, kteří si obvykle přisvojují nejvyšší tituly svatosti nebo božství. Tyto zjevy však je nutno pokládat za okrajové úchylky mezi neohinduistickými tendencemi, které jsou v rozporu s pravou duchovní tradicí hinduismu.
Literatura:
Mlecko, J. D. (1982), „The guru in Hindu tradition“, Numen 29, str. 33–61.
Uban, Sujan Singh (1977), The Gurus of India, London: Fine Books.