mahávákja (Hind)
mahávákja [mahāvākya] – „veliký výrok“, „velké rčení“. Obvykle se pod tímto označením míní čtyři stručné průpovědi, vyňaté z upanišad, které vyjadřují jejich učení o základní jednotě jednotlivin a celku a tedy též nejvnitřnějšího já člověka a vnitřní podstaty veškeré skutečnosti, čili o totožnosti pojmů átman a brahma. Toto učení je základem védántových systémů monistické filozofie, i když se interpretace povahy tohoto ztotožnění v podrobnostech u různých škol liší, všechny však se na tato rčení odvolávají: (1) aham brahmásmi („já jsem brahma“, Brhadáranjakópanišad 1.4.10); (2) tat tvam asi („to jsi ty“, Čhándógjópanišad 6.8.7; 6.9.4; 6.14.3); (3) ajam átmá brahma, („toto já je brahma“, Brhadáranjakópanišad 4.4.5); a (4) sarvam khalv idam brahma, („toto vše je vpravdě brahma“, Čhándógjópanišad 3.14.1). Občas se vyskytují i jiná rčení, prohlašovaná za „veliké výroky“. Nejvýznamnější mezi nimi je: pradžňánam brahma („brahma je moudrost“ nebo „brahma je inteligence“, Aitaréjópanišad 3.3).