mariánské svátky (JKI-K)
mariánské svátky Při slavnostech Kristových mystérií během roku církevního je v římkat. církvi oslavována „s mimořádnou láskou“ i Marie, Matka Boží. Toto vysoké ocenění se odráží v zavedení m.s., které se člení na velké svátky, svátky a pamětní dny; všechny jsou propojeny spásonosným posláním Krista (christologie). Počet m.s. se měnil, po zavedení liturg. kalendáře 1969 rozeznáváme tři velké svátky, dva svátky a osm pamětních dnů, jejichž svěcení mělo pův. spíše lokální charakter.
Velké svátky:
- Svátek Panny Marie (1. 1.); část vánočního oktávu a nejstarší řím. upomínka na Marii, napojená k datu Kristova narození (25. 12.).
- Nanebevstoupení Panny Marie (15. 8.); svátek je starého původu a byl již v 5. stol. slaven v Římě a vých. krajích. Svátek světí památku toho, že tělo Panny Marie bylo na konci jejího pozemského života vzato do nebe.
- Svátek Neposkvrněného početí Panny Marie (8. 12.); církev oslavuje zvláštní milost, jíž byla Panna Maria vzhledem k zásluhám Ježíše Krista uchráněna dědičného hříchu od okamžiku, kdy byla počata v lůně své matky (hřích prvotní). Svátek se vyvinul z byzantského svátku Početí sv. Anny, slaveného od 700, a měl své pestré osudy; přenesl akcent na Pannu Marii a od 1708 byl slaven v celé řím. liturgii. Po dogmatizaci Neposkvrněného početí Panny Marie (1854) byly liturg. texty nově redigovány.
Svátky:
- Navštívení Panny Marie (2. 7. nebo 31. 5.); svátek se opírá o bibl. zprávu o návštěvě Panny Marie u své příbuzné Alžběty (Lk 1, 39-56), zahrnující také pozdravná slova Magnificat. Úcta vznikla v prostředí františkánů a zasloužil se o ni zejm. Bonaventura.
- Narození Panny Marie (8. 9.); svěcení svátku je doloženo v Římě již od 7. stol., zdá se však, že úcta byla zakořeněna v lidu již od 500.
Pamětní dny jsou menšího významu nebo lokálního charakteru. Na zavedení svátku Zvěstování Panny Marie (25. 3.) měl rozhodující podíl arcibiskup Jan z Jenštějna. Svémocné vyhlášení svátku 28. 4. 1386 vyvolalo ostrou polemiku M. Vojtěcha Raňkova z Ježova a teprve po jeho smrti se podařilo přimět papeže Urbana VI., aby 8. 4. 1389 zavedení tohoto m.s. schválil pro celou církev.
Pravosl. církev uctívá Pannu Marii jako Bohorodici, útočiště bědných, přímluvkyni u Boha a nebeskou Matku. Je uctívána čtyřmi svátky, které patří k dvanácti nejvýzn. svátkům církve. Slaví se den jejího Narození (8. 9.), Uvedení do chrámu (21. 11.), Zvěstování (25. 3.) a Zesnutí (15. 8., Nanebevzetí). Mimo to se ještě připomíná Záštita Bohorodice (1. 10., svátek Panny Marie Pomocné). Svátek Uvedení Bohorodice do chrámu (v římkat. církvi Obětování Panny Marie) připomíná den, kdy Jáchym a Anna šli poděkovat do jeruzalémského chrámu za dítě Marii a obětovali ji plně Hospodinu.