modloslužba (Hind)
modloslužba – předpokládané uctívání soch a obrazů jako božských bytostí. Tento termín, ražený ranými pozorovateli a misionáři a dosud tu a tam používaný, nemá v kontextu religionistiky žádný význam, neboť pramení z neznalosti a nepochopení. Podobně jako v katolické pobožnosti před sochami a obrazy božské Trojice, Matky boží a světců je i v kontextu hinduismu vždy přítomno vědomí, že za viditelným zobrazením (nebo symbolem) boha je transcendentní realita, i když je možno se setkat s tvrzením, že ten nebo onen obraz či socha je samotný bůh. Nejlépe se dá hinduistické pojetí vysvětlit na podkladě učení páňčarátrovců, které obsahuje teorii pěti způsobů, jimiž se Višnu zjevuje svým uctívačům: (1) jako Nejvyšší skutečnost (tj. jako brahma)·, (2) jako dočasná emanace (srovn. vjúha); (3) jako dočasné vtělení (avatára); (4) jako „vnitřní kontrolor“ všech bytostí (tj. átman); a (5) jako zobrazení nebo symbolická reprezentace sebe sama. Pro účely duchovní realizace Nejvyšší skutečnosti nebo nastoupení cesty k ní poslouží kterýkoli z těchto projevů podle schopností a temperamentu kandidáta. Zaměření na zobrazení nebo reprezentaci božstva je tedy stejně účinným prostředkem k dosažení duchovní realizace jako ostatní čtyři projevy.