papežské schizma (JKI-K)
papežské schizma (též velké záp. schizma; 1378-1417) Souběžná vláda dvou (1378-1409), později tří papežů (1409-1417), která vedla k círk. rozkolu (řec. schizma). Časově p.s. navazuje na avignonské zajetí církve. Po smrti papeže franc. původu Řehoře XI. (1370-1378), sídlícího do 1377 v Avignonu, zvolili kardinálové na nátlak řím. obyvatelstva, které chtělo zamezit návratu nového papeže do Francie, ital. papeže Urbana VI. Franc. kardinálové, nespokojeni s průběhem i výsledkem volby, se shodli na Klementu VII. (1378-1394), po jeho smrti na Benediktu XIII. (1394-1417). Volbu těchto dvou avignonských papežů římkat. církev nikdy neschválila a v dějinách papežství pozdější doby se jejich jména objevují znovu (Klement VII. 1523-1534, Benedikt XIII. 1724-1730). P.s. se pokusil odstranit koncil v Pise, na němž kardinálové (konciliarismus) 1409 sesadili dosavadní papeže a zvolili Alexandra V. (1409-1410) a poté i jeho nástupce Jana XXIII. (1410-1415, sesazen). Předchozí dva papežové považovali své zvolení za zcela legitimní, a tak v období 1409-1417 měla záp. církev současně tři představitele. Tuto situaci vyřešili kardinálové až na kostnickém koncilu zvolením papeže Martina V. (1417-1431).