politika (JKI-I)
politika (arab. sijása) Termín islám. teorie státu a práva. Sémanticky je arab. termín odlišný od evrop. p., která vychází z praxe antické obce (polis). Sijása implikuje starověký semitský výraz pro koně, resp. klasické arab. sloveso sása – sloužit, podřídit se nebo krotit koně. Tato metafora klade důraz na podřízení společnosti státní moci, které je umožněno propojením kultu, práva, etiky a státopráv. teorie. P. jako správa věcí veřejných je přímo spjata s boží vůlí a principem predestinace. Mocenské ambice islámu se od počátku promítaly do rozvoje věrouky, což jí dávalo praktický a prozaický ráz. Islám integruje s p. to, že propojuje duch. a světské záležitosti. Dokladem je okamžitý boj o moc po Muhammadově smrti, který se odrazil ve vývoji náb. doktríny a ještě zdůraznil její ideologický aspekt. V islámu neexistuje rozdíl mezi pojmy stát a církev. Stát a náboženství jsou neoddělitelným organismem. P. je součástí koránu a sunny a později právní vědy. Ačkoli se během dějin vytvořil rozdíl mezi islám. ideálem a světskou praxí, duchovenstvo ani světská moc nikdy nepopřely (s výjimkou kemalistických reforem) právo islámu vyjadřovat se k polit. praxi, popř. ji korigovat. Revizí vztahu islámu k p. se zabývali islám. reformisté (reformismus) – ať už ve smyslu oddělení státu a náboženství, nebo naopak doslovné aplikace islámu ve všech sférách p. (fundamentalismus islámský).
Viz též: politika (JKI-K)