sahadžajóga (Hind)
sahadžajóga [sahajayoga] – termín, který si přivlastnilo moderní okrajové hnutí, jež se nehlásí k historicky známé sahadžijové tradici jako její pokračování a nemá zjevné spojení se sahadžijovým kultem. Propaguje eklektické učení a praktiky, které čerpají z různých tradičních i netradičních zdrojů indických náboženských a duchovních směrů. Ústředním pojmem nauk a praxe tohoto hnutí je kundaliní šakti a hlavním cílem je její probuzení, kterého se má dostat následovníkům této sekty milostí její zakladatelky a duchovní hlavy, jíž je Šrí Mátádží Nirmalá Déví, a to i v masovém shromáždění a na dálku. Někteří její žáci, kterými jsou vesměs muži, mohou být po zasvěcení učiteli a duchovními vůdci druhých a připravovat je pro udělení této milosti. Učení sekty klade velký důraz na specifické rituální očistné procedury, kterými se mají neutralizovat nebo zneškodnit bhútové. To jsou nejen nižší zlovolná božstva či duchové („strašidla“), ale všemožné negativní elementální vlivy, negativní a materialistické myšlenky vlastní i druhých atd. V pozitivním ohledu je kladen důraz na blahodárné vibrace a jejich přímý přenos od zakladatelky na přívržence, zejména pomocí jejích fotografií, a obzvláště fotografií jejích nohou. Podstatnou součástí doporučované praxe je také meditace jako zdroj blahodárných vibrací. Důležitost má též léčení vírou.
Zakladatelka hnutí se narodila 21. 3. 1923 v lokalitě zvané Čhindvárá v dnešním státě Madhjapradéš. Její otec, P. R. K. Sálvé, byl advokátem. V obvyklém věku se podle indických zvyklostí provdala a vychovala několik dětí. Její manžel, Č. P. Šrívástav, pracoval v loďařském podnikání a později sloužil též v OSN. Podle vlastního podání měla Nirmalá dne 5. 5. 1970 zjevení, které jí otevřelo tisíciplátkový lotos na temeni hlavy (sahasrára čakra). Poté založila své hnutí tím, že vybraným osobám osobně udělovala přímé zasvěcení, spojené s probuzením kundaliníšakti, k němuž údajně došlo její milostí, a to nejprve ponejvíce v Anglii, neboť doprovázela manžela na cestách do ciziny. Její hnutí se postupně a do jisté míry rozšířilo, jak v Indii, tak v západních zemích, včetně naší země a východní Evropy. Objektivní hodnocení tohoto hnutí je v počátcích a dostupná literatura je sektářského rázu.
Literatura:
Rajasekharan, P. T. and R. Venkatesan (1992), Divine Knowledge through Vibrations, Bangalore: Panther Publishers.
Sharma, H. S. (1993), Sahaj Yoga: The Divine Path for Physical and Mental Evolution, Delhi: Shankar Publishing House.