vlastnictví (JKI-I)
vlastnictví (arab. milk, milkíja) Vztah k v. vysvětluje korán, rozpracovává právní věda a různě reinterpretují představitelé islám. reformismu. Výhradní právo vlastnit náleží Bohu, neboť on je tvůrcem všeho, tedy i hmotných statků. Člověk má pouze svolení majetku užívat. Korán však klade důraz na soc. stránku života obce věřících, na rovnost, skromnost a charitativní cítění obce. Bůh nevytvořil v. pro jednotlivce ani pro skupinu lidí. Propůjčený majetek má být vždy užit zejm. v zájmu obecného blaha (al-maslaha al-ámma). Z této zákl. teze vychází diskuse o charakteru a limitech ekonomické aktivity. Obecně se v šarí‘e i jejích moderních interpretacích předpokládá, že osobní v. jedince je nedotknutelné, je však třeba, aby chalífát reguloval přirozenou hříšnou touhu člověka vlastnit. Pečlivý daňový systém v chalífátu (almužna) byl teoreticky pojat jako trest za sklon hromadit nadbytečný majetek. Etický a soc. aspekt byl skrze daně a povinnost almužny prosazován v zájmu zajištění blaha obce (rozvrat), jako spravedlivý postoj vůči těm bohabojným, kteří nemohou nebo nechtějí vlastnit. Promítlo se to i do zákazů některých ekonomických aktivit (lichva), jež se v zájmu zdravého chodu státu svěřovaly jinověrcům.
„Ostýchavý“ vztah islámu ke sféře bankovnictví a kapitalistického podnikání přetrvává dodnes v podobě množství reformních úvah reagujících na potřeby ekonomického vývoje. To platí zejm. o představitelích islám. fundamentalismu, odsuzujících praxi „naftových“ států a zdůrazňujících soc. ekonomický ideál rané obce (salaf). Loajální ulamá v islám. zemích se s moderní ekonom. praxí vyrovnávají pomocí metody idžtihádu v podobě rozřešení (fatwá), jimiž je tato praxe posvěcována a eklekticky dokládána pomocí koránu a sunny. Nehledě na limity v ekonomické činnosti jen v málokteré součásti života je šarí‘a tak striktní jako v otázce nedotknutelnosti osobního v. Sunnitské i ší‘tské mazhaby věnují velkou pozornost případům zcizení majetku a rozpracovávají přesný systém trestů (zákazy). Krádež patří mezi Bohu nejodpornější činy (harám). Původ je třeba hledat u samého Muhammada, který do koránu vtělil obavy o majetek muslim. obce vzhledem k tehdy běžnému jevu loupení kočovnými kmeny, jemuž byly vystaveny obchodní karavany. Organizovaná ochrana osobního v. a souhrn sankcí za jeho zcizení patří k hl. systémovým kvalitativním změnám, které vznik islámu přinesl. Známá praxe amputace končetin za krádež je v šarí‘e podrobně rozpracována, málokde však byla důsledně uplatňována (soudce); dnes je ve většině islám. zemí zcela nahrazena sankcemi podle sekulárních zákoníků.
Viz též: vlastnictví (JKI-K)