Edgar Emil

5. září 1884 v Praze
30. ledna 1963 v Praze

Architekt a teoretik umění, člen Českobratrské církve evangelické. Vlastním jménem Emilian Kratochvíl (neužíval je). Dlouholetý redaktor odborného časopisu Stavitelské listy, činný také v kremačním hnutí. Jako publicista a teoretik se věnoval uměleckému řemeslu a především architektuře a stavitelství, jež hodnotil jak z estetického, tak praktického hlediska. Velký vliv měla jeho kritika evangelického stavitelství druhé poloviny 19. století, které pokládal za ideově vyprázdněné, podléhající dobovým sociálním a politickým potřebám (Protestantismus a architektura, 1912). Za „vzorové“ považoval modernistické projekty O. Kuhlmanna, uplatňující funkční uspořádání při zachování zdobných historizujících a secesních prvků (Přerov, Roudnice nad Labem). Novější styly již nepřijal a několik prací o krematoriích a funerální architektuře, které vydal ve dvacátých letech, se dočkalo kritiky elity tehdejších architektů. V evangelické církvi bylo sice Edgarovi nasloucháno, ve svých názorech však nebyl následován a v meziválečném období a později se uplatnil především jako historik církevní architektury.

Literatura:
Alena Řičánková: „Rozkošník krásné linie a formy.“ In: Dějiny umění v rozšířeném poli I. VŠUP, Praha 2011, s. 166–171.

Zdeněk R. Nešpor