Černý Adolf
(přesměrováno z Rokyta Jan)
Černý Adolf
v Hradci Králové
v Praze
Slavista a spisovatel, člen Českobratrské církve evangelické. Od roku 1894 vydával své literární díla pod pseudonymem Jan Rokyta (po knězi Jednoty bratrské z 16. stol.). Pocházel z rodiny krejčího, studoval reálku (1875–79) a učitelský ústav v rodišti (maturita 1883). Jako učitel působil tamtéž a v Praze (1895–1900), kde se stal správcem Národopisného muzea, vzešlého z výstavy 1895 (1898–1904) a lektorem polštiny a lužické srbštiny (1901–20) a později i srbochorvatštiny (1911–20) na české Karlo-Ferdinandově univerzitě / Univerzitě Karlově. Zároveň vydával časopis Slovanský přehled (1898–1914, opětovně 1925–32). Po první světové válce nastoupil na ministerstvo zahraničí, účastnil se mírové konference ve Versailles (1919), v letech 1922–23 byl legačním radou ve Varšavě, 1923–25 v Římě. Penzionován byl v roce 1927. V roce 1916 se stal mimořádným a 1923 řádným členem České akademie věd a umění, obdržel čestné doktoráty Karlovy univerzity (1946) a Jagellonské univerzity v Krakově (1947). Ačkoli se zajímal i o jiné slovanské národy a zprostředkovával o nich informace, akademicky nejvýznamnější je jeho přínos české sorabistice, kterou fakticky založil (Wobydlenje Łužiskich Serbow, 1889; Lužické obrázky, 1890; Svatba u Lužických Srbů, 1893; Mythiske bytosće Łužiskich Serbow I., 1893; Stawizny basnistwa hornjołužiskich Serbow, 1910; Lužice a Lužičtí Srbové, 1912). Zároveň se profiloval jako evangelicky orientovaný básník a spisovatel intimní spirituální lyriky (Když se připozdívá, 1897; Světla a bludičky, 1898; Lekníny na hlubinách, 1900; Za Kristem, 1903; Pouta a peruti, 1905; Království ticha a smíru, 1907; Jadranské dojmy, 1915) i epických oslav české reformace a obrození (Zpěvník pozdního husity, 1918; Hus, 1919; Písně osvobozeného otroka, 1919; Věrní a odhodlaní, 1938). V tomto duchu psal i jako publicista.
Literatura:
Otakar Bartoš: „Adolf Černý a Polsko.“ Acta Universitatis Carolinae – HUCP 5, 1964, 1-2, s. 211–231; Marcel Černý a kol: Pražské sorabistické studie. K 60. výročí úmrtí Adolfa Černého (1864–1952) a 70. výročí úmrtí Josefa Páty (1886–1942). Společnost přátel Lužice, Praha 2013; Petr Kaleta: Češi o Lužických Srbech. Český vědecký, publicistický a umělecký zájem o Lužické Srby v 19. století a sorabistické dílo Adolfa Černého. Masarykův ústav AV ČR, Praha 2006; Praha a Lužičtí Srbové. Společnost přátel Lužice, Praha 2005; Petr Kaleta: „Adolf Černý – etnograf Serbołużyczan.“ In: Slovanský svět očima badatelů a publicistů 19. a 20. století. Etnologický ústav AV ČR, Praha 2007 s. 89–103; Jan Chodějovský: „Adolf Černý (1864–1952).“ In: Česká polonistická studia – tradice a současnost. Historický ústav AV ČR, Praha 2014, s. 392–398.