Kadiš (JKI-J)

Kadiš (aram. svatý) Chvalozpěv, z větší části v aramejštině, který se recituje s responsemi modlitebního shromáždění věřících. Začíná slovy Jitgadal ve-jitkadaš Šmej raba (Nechť jest Jeho velké Jméno vyvyšováno a posvěcováno) a existuje ve čtyřech hl. verzích: (1) Úplný Kadiš (hebr. Kadiš šalem), jímž je zakončena každá bohoslužba. Obsahuje také prosbu za přijetí modliteb začínající slovem Titkabal (Nechť jest přijata), a proto se nazývá také Kadiš titkabal. (2) Poloviční Kadiš (hebr. Chaci kadiš), který tvoří závěr jednotlivých modlitebních celků, z nichž se skládá bohoslužba. (3) Kadiš učenců (Kadiš de-rabanan), kterým se zakončuje studium talmudické literatury v učebně nebo v synagoze. (4) Kadiš truchlících (Kadiš jatom), který je totožný s úplným K., pouze se vynechává věta obsahující prosbu za milostivé přijetí modliteb. Od středověku tuto formu K. recitují denně po dobu jednoho roku nejbližší příbuzní zesnulého na konci každé bohoslužby. Počátky tohoto zvyku se kladou do 13. stol., do doby křižáckého pronásledování Židů v Německu. Všechny čtyři formy K. se pronášejí vstoje, směrem k Jeruzalému, a vyžadují minjan.

Bedřich Nosek