sanggjä (Tibet)
(přesměrováno z buddha (Tibet))
sanggjä (sangs rgyas) – doslova „očištěný (sang) [od poklesků pramenících z nevědomosti] a [vnitřně duchovně] rozhojněný (gjä)“, plně probuzený, rozvinutý, osvícený a další podobné výrazy, je tibetský ekvivalent sanskrtského slova buddha,
1. Jedinec, který již dosáhl skrze osvícení čhangčhub svého cíle, tj. vysvobození z koloběhu znovuzrození, jinými slovy dospěl do ňangdä.
2. Je-li to zde psáno s velkým počátečním písmenem B, rozumí se osobnost Buddhy Šákjamuniho, historického indického prince Siddhárthy Gautamy (asi 563–483 před n. l.), který tak začal být nazýván od okamžiku, kdy pod smokvoní v Bódhgaji „duchovně procitl”, tj. nazřel podstatu strastného bytí a nalezl cestu k vysvobození z útrap khorwy.