upavasatha (Buddh)
(přesměrováno z pósatha (Buddh))
upavasatha / upóšadha [upoṣadha] / póšadha [poṣadha], pál. upósatha [uposatha] / pósatha [posatha] – nejvýznamnější a nejčastější sváteční dny buddhistické obce (sangha), dny úplňku (san. púrnimá, pál. punnamá) a novoluní (san. amávasjá, pál. amávassá), tedy podle délky měsíce čtrnáctého (san. čáturdašika, pál. čátuddasika) nebo patnáctého (san. paňčadašika, pál. pannadasika) dne a později i osmé (san. aštamí, pál. atthamí) dny čtrnáctidení (san. pakša, pál. pakkha) mezi úplňkem a novoluním. Pro laiky to byly dny pracovního volna, avšak zároveň s bedlivějším zachováváním všech předpisů kázně a správného chování a s veřejným vyznáním jejich případného porušení v uplynulém období se držíval i půst. Dny úplňku a novoluní bývaly však slavnostnější, okázalejší než dva zbývající. Shromáždění na tyto sváteční dny svolával vždy nejstarší mnich obce nebo skupiny; přítomni museli být vždy nejméně čtyři mniši, jinak se shromáždění nekonalo. Nejstarší mnich, který shromáždění svolal, je slavnostně zahájil a upozornil přítomné mnichy, že nepřiznání poklesku či hříchu znamená spáchání dalšího poklesku či hříchu, totiž úmyslnou lež. Pak uvedl seznam dvou set sedmadvaceti příkazů a zápovědí, které je nutno dodržovat, a přestupků a provinění, kterých je lépe se vyvarovat. Tento seznam (san. prátimókša, pratimókšja, pál. pátimokkha) předčítal starší učený mnich a shromáždění mnichové museli na třikrát opakovaný dotaz přiznat, jak na tom vpravdě jsou. Některé body pátimokkhy pocházejí nepochybně ještě z doby Buddhovy, další však byly přidávány podle potřeby později. Mnišských zpovědí se nezúčastňovali laici a i mezi mnichy se to provádělo tak, že provinilec se přiznal předem některému ze spolubratří a vykonal pokání ještě před shromážděním. Laikové v tyto sváteční dny v sobě posilovali všechna dobrá předsevzetí, zejména patero zápovědí (san. paňčašíla, pál. paňčasíla); někteří si přidali ještě další tři z mnišského desatera (san. dašašíla, pál. dasasíla), takže jich měli celkem osm (san. aštángašíla, pál. atthangasíla). Ty však laikové zachovávali většinou jen v ten jistý den, nikoli soustavně a stále.