Zobrazení zdroje stránky Džunajd, Abú‘l-Kásim Ibn Muhammad (JKI-I)

<span id="entry">Džunajd, Abú‘l-Kásim Ibn Muhammad</span> (z. 910) Raný mystik. Působil v Bagdádu, navazoval na dílo Hasana [[al-Basrí, Hasan (JKI-I)|al-Basrího]] a připravil půdu [[imám (JKI-I)|imámovi]] aš-Šázilímu ([[šázilíja (JKI-I)|šázilíja]]). D. názory ovlivnily pozdně středověké súfíje: je jimi nazýván sultán al-árifín (vládce znalých Boha). Nenapsal žádnou knihu, ale jeho učení je zaznamenáno v ''Kitáb al-lumá'' (Kniha iluminací) mystika as-Sarrádže (z. 988). D. vyzýval k integraci súfismu do běžného života s poukazem na to, že súfijové žijí normálním životem a neměli by se stylizovat do role [[dervíš (JKI-I)|dervíšů]], [[záhid (JKI-I)|záhidů]] nebo fanatických [[kazatel (JKI-I)|kazatelů]]. Poznání transcendentního Boha je možné i na tomto světě, dodržují-li se sunnou předepsané rituály. Tento postoj pozdější mystická literatura hodnotí jako sawh (střízlivost) a proti němu staví princip sukr (opojení, extáze). D. se stal mluvčím toho typu súfismu, jenž koření v exoterické nauce (záhir), blízké sunnitské ortodoxii ([[sunna (JKI-I)|sunna]]). Byl odpůrcem proudu tzv. opilých súfíjů ([[al-Bistámí, Abú Jazíd Tajfúr (JKI-I)|al-Bistámí]], [[al-Halládž, Husajn Ibn Mansúr (JKI-I)|al-Halládž]]). Pozdější přepisy jeho promluv a komentáře k nim upozorňují, že si byl vědom nebezpečí, že přemíra mystického přemítání o Bohu může vést až k popření jeho [[jedinost boží (JKI-I)|jedinosti]].

''[[:Kategorie:Aut: Mendel Miloš|Miloš Mendel]]''<br />
[[Kategorie:Aut: Mendel Miloš]]
[[Kategorie:JKI/Islám]]