Zobrazení zdroje stránky Ibn Tajmíja, Ahmad Abú'l-Abbás (JKI-I)

<span id="entry">Ibn Tajmíja, Ahmad Abú'l-Abbás</span> (1263-1328) Arab. myslitel, který se pokusil o originální interpretaci islámu. Vytyčil ideu návratu k pův. koncepci [[obec věřících (JKI-I)|obce věřících]], státu a [[politika (JKI-I)|politiky]]; praxe [[chalífát (JKI-I)|chalífátu]] zradila boží zvěst, je třeba se vrátit k praxi „vznešených předků“ (arab. as-salaf as-sálih, [[salaf (JKI-I)|salaf]]). Vše ostatní, tedy celá [[právní věda (JKI-I)|právní věda]], jsou nežádoucí [[novota (JKI-I)|novoty]], jež musí být vykořeněny. V čele obce by neměl stát dědičný monarcha, nýbrž [[imám (JKI-I)|imám]], vzděláním álim (fakíh). Legitimitu moci podle I.T. zajišťuje [[přísaha věrnosti (JKI-I)|přísaha věrnosti]] (arab. baj‘a) a upřímná smlouva (ahd) mezi imámem a reprezentanty obce, kteří jsou delegováni do blíže nespecifikovaného orgánu, obdoby [[šúrá (JKI-I)|šúrá]]. Jde o svébytnou obdobu evrop. parlamentní demokracie. Napadal i další roviny sunnitské věrouky; postupy liberálnějších práv. škol sunny i teol. koncepci [[kalám (JKI-I)|kalám]], schizmatické proudy [[ší‘a (JKI-I)|ší‘y]] i různé projevy [[lidový islám (JKI-I)|lidového islámu]]. Odmítl kult [[světci (JKI-I)|světců]] a návštěvy jejich [[hrobka (JKI-I)|hrobek]] ([[zijára (JKI-I)|zijára]]), stejně jako [[mystika (JKI-I)|mystiku]] a sektářství. Odsuzoval i [[pouť do Mekky (JKI-I)|pouť]] k Muhammadovu hrobu v [[Medína (JKI-I)|Medíně]]. Byl stoupencem [[jedinost boží (JKI-I)|jedinosti boží]] (tauhíd). Jeho kritika islám. racionalismu i mystiky inspirovala konzervativní proud současných reformistů, kteří se mj. opřeli o ideu, že islám a umma jsou fenoménem středu (ahl al-wasat). Z jeho názorů vycházel zejm. Muhammad Ibn Abd al-Wahháb ([[wahhábíja (JKI-I)|wahhábíja]]), Rašíd [[Ridá, Rašíd (JKI-I)|Ridá]] a Abú‘l-A‘lá [[Maudúdí, Abú‘l-A‘lá (JKI-I)|Maudúdí]].

''[[:Kategorie:Aut: Mendel Miloš|Miloš Mendel]]''<br />
[[Kategorie:Aut: Mendel Miloš]]
[[Kategorie:JKI/Islám]]