Zobrazení zdroje stránky Gándhí, Móhandás Karamčand (Hind)

<span id="entry">Gándhí, Móhandás Karamčand</span> [mohandās karamcand gāṃdhī] (1869–1948) – „otec“ novodobé Indie, obvykle obdařený čestným titulem Mahátmá. Jeho cílem bylo obnovit nejen samostatnost Indie, o jejíž dosažení se zasloužil více než kdokoli jiný, ale také její nezávislost, alespoň pro vesnické obyvatelstvo, na moderním technologickém pokroku návratem k domáckému průmyslu ve vesnicích, v čemž neuspěl. Jako syn místního politika, který sloužil postupně několika káthijávárským mahárádžům ve funkci ministerského předsedy, byl poslán ve věku osmnácti let na studia práv do Londýna. Po vystudování praktikoval v Jižní Africe, kde žila značná menšina přistěhovalých Indů a kde zakusil následky svých prvních konfrontací s koloniální vládou, když se zastával jejich práv. Založil si tam ášramovou komunitu a vypracoval si studiem a praxí svou životní filozofii a položil základy k jejímu uplatnění v politické praxi. Po návratu do Indie r. 1915 se věnoval výlučně politice s cílem dosáhnout pro Indii samostatnost. Při tom bylo jeho snahou uplatnit zásady, vyplývající z pojmu ''sanátana dharma'', jak ve veřejném působení, tak v osobním životě. Přijímal však také mnoho formálních a historickým vývojem podmíněných rysů hinduistické tradice, jako je respekt pro posvátnost krávy a zásady kastovního systému s vyloučením některých jeho výstřelků, zejména pokud šlo o těžká omezení, jimž byli podrobeni tzv. ''dalité'' (nedotknutelní). Razil pro ně jméno ''haridžani'', tj. děti Hariho čili dítky boží; bojoval, avšak bez trvalého úspěchu, za jejich plnou integraci do hinduistické společnosti. Plně uznával učení o koloběhu životů čili znovuzrozování a nauku o božských vtěleních. Mezi božské avatáry počítal i čelné osobnosti jiných náboženství, např. Ježíše, jehož kázání na hoře na něj učinilo hluboký dojem. Byl ovlivněn také idejemi některých západních autorů, jako byli Max Müller, Tolstoj, Ruskin a Thoreau, a kombinoval je s idejemi z ''Bhagavadgíty'' (již si, mimochodem, přečetl poprvé v anglickém překladu, který pořídil Sir Edwin Arnold, známý více svým veršovaným životopisem Buddhovým ''Světlo Asie''). Ve svém boji proti moderní industrializaci Indie a za zachování nebo obnovu jednoduchého života venkovského obyvatelstva pomocí oživení domáckého průmyslu měl částečný a dočasný úspěch, když se rozšířilo nošení indického oděvu z domácích textilních materiálů namísto evropských obleků i mezi městskými vzdělanými třídami. Jednou z jeho nejúčinnějších zbraní v boji za osvobození Indie od koloniální vlády byla hladovka, když byl vězněn pro svou činnost, která často zahrnovala formální překročení zákona. Britské správní úřady jej vždy propustily z obavy, aby snad ve vězení nezemřel, což by vedlo k všeobecnému pozdvižení. (Z podobných důvodů, když ve vězení onemocněl na slepé střevo, byl operací pověřen, s Gándhího svolením, vynikající evropský chirurg.)

Po prohlášení indické nezávislosti chtěl Gándhí, aby se kongresová strana, se kterou spolupracoval v boji proti koloniální správě, přeměnila v organizaci pro zlepšení postavení širokých mas v sociálním a ekonomickém ohledu. Když to politikové odmítli, založil ''Sarvódajasamádž'' (společnost pro povznesení všech), jejíž vedení po jeho nenadálé smrti převzal Vinóba Bhávé.

Gándhí použil metody „hladovky až k smrti“ s úspěchem také po prohlášení nezávislosti Indie a jejím rozdělení, aby zastavil pogromy, namířené proti muslimům v nové republice, obzvláště v Kolkatě a v Dillí, které vypukly jako reakce hinduistů na masakry jejich souvěrců islámskými hordami v Pákistánu. Tento jeho zásah ve prospěch muslimů se setkal s nelibostí u hinduistických extremistů, takže byl jedním z nich zavražděn dne 30. 1. 1948, když se ubíral na své pravidelné veřejné večerní shromáždění s modlitbami. Indie jej dosud vděčně vzpomíná za vše, co pro ni v zápase o samostatnost učinil, avšak jeho idejemi se neřídí.

<span class="section_title">Literatura:</span><br />
Ahluwalia, B. K. (1968), ''Facets of Gandhi'', New Delhi: Lakshmi Book Store.<br />
Erikson, H. (1970), ''Gandhi’s Truth: On the Origins of Militant Nonviolence'', London: Faber & Faber.<br />
Chatterjee, Margaret (1983), ''Gandhi’s Religious Thought'', Notre Dame: Notre Dame Uiniversity Press.<br />
Peare, Catherine Owens (1969), ''Mahatma Gandhi: Father of Nonviolence'', New York: Hawthorn Books.<br />

''[[:Kategorie:Aut: Werner Karel|Karel Werner]]''<br />
[[Kategorie:Aut: Werner Karel]]
[[Kategorie:Hinduismus]]