Zobrazení zdroje stránky Zenová škola Kwan Um

= Zenová škola Kwan Um =

<div style="float:right; margin-left:5ex; width:480px">

__TOC__ [[Soubor:Zenová škola Kwan Um_mapa1.jpg|480px]]

</div>

Škola Kwan Um je součástí [[čchan (Buddh)|zenového buddhismu]], tedy jedné ze škol [[mahájána (Buddh)|mahájánového]] buddhismu. Jinou školou mahájány je škola Čisté země (v České republice ji reprezentuje [[Společenství buddhismu v České republice|Společenství buddhismu v ČR]]). Mahájánový buddhismus je jednou ze tří velkých větví buddhismu vedle buddhismu [[théraváda (Buddh)|théravádového]] (zastoupeného společenstvím [[Théravádový buddhismus|Théravádový buddhismus]]), a buddhismu [[vadžrajána (Buddh)|vadžrajánového]] (jehož v tibetskou podobu reprezentuje [[Buddhismus Diamantové cesty|Buddhismus Diamantové cesty linie Karma Kagjü]]). Zenová škola Kwan Um byla v České republice registrována roku 2025.

== Historie Zenové školy Kwan Um ==

Zenový buddhismus má kořeny v Indii, ale konstituoval se v Číně na začátku 6. století pod názvem ''[[čchan (Buddh)|čchan]]'' (v Japonsku „zen“ a v Koreji „son“). Legendárním zakladatelem se stal indický učenec [[Bódhidharma (Buddh)|Bódhidharma]]. Od samého počátku pronikal do království na Korej¬ském poloostrově a zakořenil v této oblasti v období Sjednocené Silly (668–935) zvláště díky 38. patriarchovi Lin-ťi I-süanovi († 866/867). Dalším významným zenovým [[mnich (Buddh)|mnichem]] byl mistr Podžo Činul (1158–1210), který překlenul rozdíly mezi různými pojetími buddhismu v Koreji, a stal se tak jakýmsi otcem korejské tradice zenu („son“). V období království Čoson (1392–1910) byl buddhismus potlačován a zenoví mniši byli společensky marginalizováni. To se změnilo v následujícím období, ale korejský zenový buddhismus čelil v důsledku obsazení Korejského poloostrova Japonci v letech 1910–45 tlaku na posílení japonské školy zenového buddhismu sótó. Odpor některých korejských buddhistů proti japanizaci byl roku 1935 vyjádřen založením korejské zenové školy čogje. Roku 1941 ji uznala okupační japonská vláda.

Právě k zenovému buddhismu školy čogje konvertoval ve druhé polovině čtyřicátých let minulého století Seung Sahn, pozdější zakladatel tradice Kwan Um. Seung Sahn se narodil jako Sungsan Hengwon (Seung-Sahn Haeng Won) roku 1927 v protestantské rodině v severní Koreji. V mládí se zapojil do osvobozeneckého boje proti okupaci Koreje. Po válce studoval v jižní Koreji, ale brzy rezignoval na společenské angažmá a pod vlivem Diamantové sútry se v horách stal mnichem ve škole korejského buddhismu čogje. Vysvěcen byl roku 1948. Jeho učitelem se stal Ko Bong (1890–1962), 77. patriarcha v korejské linii zenového buddhismu. Ko Bong mu následujícího roku „předal dharmu“, a tak se Seung Sahn stal ve 22 letech zenovým mistrem a 78. patriarchou v této linii. V korejské válce byl vojenským kaplanem a po propuštění z armády se stal opatem pěti klášterů. Prostřednictvím jím založeného laického Spojeného buddhistického sdružení se zasloužil o obnovu buddhismu v Jižní Koreji. Od roku 1962 (podle jiných zdrojů 1965) působil v Japonsku a roku 1972 přesídlil do Spojených států amerických. Usadil se v městě Providence (ve státě Rhode Island) a při práci v manuálních profesích vyučoval zenový buddhismus. Jeho prvními žáky se stali studenti místní Brownovy univerzity. 

Na základě Seung Sahnova působení vzniklo postupně několik center po celých Spojených státech. Roku 1983 byla tato centra spojena do zenové školy Kwan Um, a ta se již následujícího roku stala mezinárodní. Zároveň se kvůli laickému charakteru společenství a dalším inovacím organizačně oddělila od korejské školy čogje a vytvořila samostatnou školu západního zenového buddhismu Kwan Um. Seung Sahn považoval zenovou praxi, a zvláště praxi, vedoucí k „mysli nevím“, za univerzální metodu, která je nadřazena všem náboženským a filosofickým tradicím. Tyto tradice (včetně buddhismu a jeho větví) mají oprávnění jen tehdy, pokud jejich stoupenci dospějí k „odetnutí“ lpění na nich a k praxi „nevím“. 
V době smrti Seung Sahna roku 2004 bylo po světě již několik desítek center této školy. Její hlavní chrám stojí v Cumberlandu, severní části aglomerace Providence. Podle časopisu školy Primary Point bylo roku 2025 v jedenadvaceti zemích světa 95 center školy. Zenová centra školy Kwan Um jsou administrativně rozdělena do tří oblastí: americké, evropské a asijské. Česká jsou začleněna do evropské oblasti, již reprezentuje zapsaný spolek The Kwan Um School of Zen / Europe, e. V. se sídlem v Berlíně. 

== Religionistická charakteristika Zenové školy Kwan Um ==

Přesvědčení, obvyklá ve škole Kwan Um, vycházejí z nauky, kterou formuloval Seung Sahn a která je dostupná ve spisech, tvořených z jeho promluv či dopisů a editovaných a zveřejněných jeho žáky. Česky jsou k dispozici téměř všechny.

Základem nauky Zenové školy Kwan Um je předpoklad o stejné podstatě všeho ve vesmíru. Tuto původní bezrozpornou skutečnost je možné pojímat jako prvotní bod, prvotní přirozenost, prázdnotu, Boha či jako zdroj univerzální energie. Každý takový pojem je ovšem zavádějící, protože názvy, jména a výrazové formy provázejí konceptuální myšlení, a nutně tak vedou k vnímání protikladů a ztrátě vědomí jednoty všeho. Přitom právě ve vědomí této jednoty bez protikladů spočívá pravé Já a pravá přirozenost člověka.

Stav běžného člověka je ovšem s konceptuálním myšlením poznamenán. V jeho důsledku se tvoří jeho [[karma (Hind)|karmická]] připoutanost člověka ke [[pudgalamárga (Buddh)|koloběhu života a smrti]]. Vysvobození z tohoto pouta nevědomosti je možné zbavením se („odetnutím“) veškerého konceptuálního myšlení. Tím se lidská mysl navrací do stavu před myšlením, tedy do původní prázdnoty. Taková mysl je „čistá“, je v jednotě s vesmírem a je absolutní. Žádné myšlení znamená žádné jednání, a tím i žádné vytváření karmy.

Způsobem, jak dosáhnout mysli, která je před myšlením, a jak si takovou mysl udržet, je praxe zenového buddhismu. V korejské škole čogje a v mezinárodní škole Kwan Um je tato „zenová mysl“, „prázdná mysl“, „čistá mysl“ nebo „nemyslící mysl“ často nazývána „mysl nevím“, protože základním nastavením této mysli je odpověď „Nevím“ na otázku „Co jsem?“. Právě tato otázka a odpověď na ni zbavují mysl konceptů a přemýšlení o nich, a tak činí mysl prázdnou. V důsledku toho soustřeďuje „mysl nevím“ svou veškerou energii do bodu, který je „před myšlením“ a v němž je možné nahlédnout a prožít jednotu s vesmírem. Tím praxe zenového buddhismu nejen že nevytváří novou karmu, ale i odstraňuje karmu, která byla dosud nahromaděna.

Cestu „zenové mysli“ či „mysli nevím“ Seung Sahn rozdělil na čtyři etapy v tzv. zenovém kruhu. První začíná běžným myšlením, které je zpočátku ještě připoutáno k pojmům a konceptům, ale na konci etapy tuto připoutanost ztrácí a mysl nahlíží vše jako prázdné formy a vnímá jednotu všeho. V další etapě je pro mysl vše stejné, neboť vše je téže podstaty, a myšlení se proto vytrácí. Mysl je přístupná už nikoli pojmům, ale překvapivým gestům (výkřiku, úderu, zvednutí prstu apod.), jejichž prostřednictvím se v ní probudí vědomí buddhovské přirozenosti. V závěru třetí etapy vstupuje mysl do svobodného prostoru „magie a zázraků“, v níž jednotlivosti a jejich vlastnosti vnímá jako proměnné a vzájemně zaměnitelné. V poslední etapě je mysl zcela otevřená, všechno je pro ni přirozeně takové, jaké je, a jedná vůči všem bytostem s moudrým soucitem. Mysl se ocitá v nekonečném čase a nekonečném prostoru, kde není život ani smrt, a nemá žádné touhy, které by se týkaly jí samé. Jediným přáním je vysvobodit všechny živé bytosti z koloběhu životů a umírání. Být v cíli zenové praxe znamená stát se [[bódhisattva (Buddh)|bódhisattvou]].

Koncept bódhisattvy je obvyklý v celém mahájánovém buddhismu; jedná se o lidskou či transcendentní bytost, která by díky trvalému stavu ''[[bódhi (Buddh)|bódhi]]'' (stavu probuzení) mohla vstoupit do [[nirvána (Buddh)|nirvány]], ale ze soucitu tento vstup odkládá a věnuje se vysvobození ostatních bytostí, které ještě trpí. Ve škole Kwan Um je obzvlášť ctěna bytost zvaná Kwan Seum Bosal (což se vykládá jako „bódhisattva vnímající zvuky světa“), ženská podoba indického bódhisattvy [[Avalókitéšvara (Buddh)|Avalókitéšvary]], známá též jako bódhisattva Kuan-jin v čínské kulturní oblasti nebo jako Kannon v Japonsku. Jméno tohoto bódhisattvy tvoří nejdůležitější [[mantra (Buddh)|mantru]] ve škole Kwan Um a samo jméno školy je od něj odvozeno (vykládá se jako „vnímej zvuk světa“). „Zvuk světa“ přitom asociuje pláč či nářek a jeho vnímání znamená soucit s trpícími bytostmi. Právě soucit je hlavní charakteristikou bódhisattvy.

[[mantra (Buddh)|Mantra]] ''Kwan Seum Bosal'', stejně jako další, níže popsané prvky praxe jsou pouhými pomůckami k získání a udržení „mysli nevím“. Vedou k „odetnutí“ konceptuálního myšlení a k získání soustředěné pozornosti k tomu, co je vykonáváno. Podobně je pomůckou cesta „mysli zenu“ (zenový kruh), stručně interpretovaná výše, i nauka, již lze odvodit ze Seung Sahnových promluv a která je naznačena výše. Pomocnou roli mají klasické buddhistické texty, především ''Diamantová sútra'' a ''Sútra Srdce'', ale i ''Maháparinirvána sútra'', ''Lotosová sútra'' a případně i další. Tyto texty anebo části z nich jsou zpívány, případně recitovány jako mantry. Stejně jako jiné pomůcky ale nejsou nezbytné. Mohou se dokonce stát překážkou, pokud praktikující na nich ulpívá. Neulpívání ovšem neznamená nedbalost či lhostejnost. Naopak, ve škole Kwan Um třeba opravdového vytrvalého úsilí, které může být posíleno právě pomůckami, a také přesného dodržování pravidel zenové praxe.

Praxi školy Kwan Um tvoří několik technik, prováděných společně nebo – pokud je to možné a potřebné – i soukromě jednotlivými buddhisty. Základní technikou je [[meditace (Buddh)|meditační]] sezení, které zpravidla trvá 30–40 minut. Pomůckou pro udržení soustředěné a prázdné mysli bez myšlení je například pozorování dechu, mantra ''Kwan Seum Bosal'', případně jiná mantra, otázka „Co jsem?“ a odpověď „Nevím“ apod. Mezi dvěma nebo třemi sezeními bývá zařazena meditace v chůzi v délce asi 10 minut. Další technikou je zpěv [[sútra (Buddh)|súter]] nebo jiného posvátného textu. Samostatně nebo ve společenství jsou prováděny poklony, které tvoří sled přesně určených tělesných pohybů. Celek tvoří 108 poklon a praktikující jsou motivováni k provádění několika těchto celků poklon denně.

Příležitostí pro intenzivní zenovou praxi jsou meditační ústraní. Je to různě dlouhý (dvoudenní až třináctitýdenní) pobyt skupiny buddhistů v [[klášter (Buddh)|klášteře]] nebo v zenovém centru. Obvyklé je tří až sedmidenní ústraní zvané Jong Meng Džong Džin (JMDD), koná se též ústraní zaměřené na zpěv nebo na společnou fyzickou práci. Možné je ovšem i ústraní pro jednotlivého buddhistu, do něhož samozřejmě nemohou být zařazeny některé techniky běžné při společných ústraních. 

Při ústraních jsou dodržována přesná pravidla. Nevztahují se jen na výše zmíněné techniky, ale i na chování v sále dharmy, kde se týkají hlavně oltáře a úkonů s ním spojených, nebo na uctivé jednání zvláště s těmi, kdo mají v hierarchii školy vyšší postavení, a na společné aktivity. Kromě technik, zmíněných v předchozím odstavci, ústraní obsahuje i společné jídlo a společnou práci. Jednotlivé úkony společných činností i předměty (oděv, oltář apod.) a zacházení s nimi jsou detailně a promyšleně předepsány tak, aby byl zajištěn harmonický průběh činností a aby jejich účinek na mysl praktikujícího byl co největší. Meditační technikou je také mlčení, které je při ústraních dodržováno. K praxi na ústraní patří i možnost rozhovoru s učitelem. Jeho součástí může být i kóan (kong an), tvrzení, otázka nebo příběh, které překračují běžné logické myšlení a které mají žáka vytrhnout z myšlenkových stereotypů či případně mají vyzkoušet stav žákovy mysli. 

Kong-any jsou pro školu Kwan Um velmi důležitou technikou. Zakladatel školy Seung Sahn je často používal a často o jejich použití hovořil. Vznikaly především v době vlády čínské dynastie Tchang (618–907). Do současnosti se jich v tradici školy čogje zachovalo asi sedmnáct set; Seung Sahn jich vybral deset, které zastupují jejich různé druhy. Jsou uvedeny v knihách ''Deset bran'' a ''Zenový kompas''. Širší škálu kong-anů představuje kniha ''Celý svět je jedna květina''. Příběhy, jimiž Seung Sahn ilustroval své promluvy, obsahují i údery či kopnutí, určené – podobně jako kong-any – k probuzení mnišských žáků. 

Kromě pravidelné praxe ve škole Kwan Um, k níž nevyhnutelně patří i meditační ústraní, jsou doporučovány i příležitostné individuální liturgické úkony, např. pamětní obřad za zemřelé, umísťování kartiček se jménem nemocného nebo jinak potřebného člověka na oltář, obřad lítosti, svatební obřad, slavnost narození dítěte apod. Společně jsou slaveny výroční dny: svátek narození Buddhy, připomínka koupání malého Buddhy, svátek Buddhova probuzení a oslava narození Seung Sahna. Kromě toho se mohou konat i příležitostné obřady, spjaté s přijímáním slibů a dosažením vyšších stupňů v hierarchii společenství, s otevřením zenového centra, zasvěcením nového oltáře apod. 

Vůle jednotlivého žáka školy Kwan Um konat praxi a směřovat k „čisté mysli“ je vyjádřena touhou přijmout sliby, a zavázat se tak k dodržování odpovídajících předpisů. Úroveň takto přijatých slibů, dodržování předpisů a naplňování s nimi spojených kompetencí vytváří ve společenství Kwan Um přirozenou hierarchii, a to ve dvou duchovních liniích.

Základním stupněm hierarchické struktury společenství je členství v ''[[sangha (Buddh)|sanze]]'' (společenství buddhistů), jehož hlavní podmínkou je přijetí pěti slibů (předpisů). Při obřadu přijetí pěti předpisů získává nový člen sanghy kromě jiného také buddhistické jméno. Vyšších stupňů pak může dosáhnout v tzv. předpisové linii. Do nich jsou uváděni při přijetí dalších slibů (předpisů), a to to buď jako laici, nebo jako mniši. Stupni „učitel dharmy ve výcviku“ odpovídá adept mnišství, vyššímu stupni „učitel dharmy“ odpovídá mnišský novic, „starší učitel dharmy“ je na stejném stupni hierarchie jako mnich či mniška. Na vrcholu předpisové linie ve větvi laiků je učitel bódhisattva. Členové ''sanghy'' v předpisové linii jsou odpovědni za běžné fungování náboženského provozu společenství.

Na stejné úrovni pravomocí a odpovědnosti jako učitelé bódhisattvové jsou příslušníci ''sanghy'' v tzv. učící linii. Jsou odpovědni především za duchovní směřování ''sanghy''. Ten, jemuž bylo obřadně předáno oprávnění k samostatnému vyučování zenového buddhismu (tzv. inka) spolu se zenovou holí jako viditelným odznakem tohoto oprávnění, se stává mistrem dharmy. Náleží mu korejský uctivý titul Dži Do Pop Sa Nim (JDPSN). Jako zenový mistr je nazýván ten mistr dharmy, komu byla obřadně „předána dharma“, a kdo se tak stal držitelem linie v postavení 79. patriarchy (po Seung Sahnovi jako 78. patriarchovi). Jedním ze současných zenových mistrů je žena, a do terminologie společenství Kwan Um se tedy dostává výraz „matriarcha“. Ze zenových mistrů je na pětileté období zvolen hlavní zenový mistr školy. V současnosti je hlavní zenovou mistryní Barbara Rhodesová (*1948), buddhistickým jménem Soeng Hyang.

Vedle struktury duchovních hierarchií existuje ve společenství Kwan Um též struktura administrativní. Na jejím nejvyšším stupni je vedoucí učitel, který spravuje sanghu zpravidla v jedné zemi. Může se jím stát jen mistr dharmy nebo zenový mistr. Představeným lokálního zenového centra nebo zenové skupiny je opat. Jeho funkce může vykonávat vedoucí učitel. V zenovém centru dále působí zástupce opata, hospodář, ředitel kanceláře a účetní. Záležitosti praxe zenového centra či skupiny jsou v kompetenci hlavního učitele dharmy.

Všechny pozice ve struktuře společenství jsou přístupné mužům i ženám, a to bez preferencí. Pro mezinárodní společenství školy Kwan Um jsou typické časté návštěvy zahraničních učitelů v jednotlivých zenových centrem a bohaté mezinárodní styky. V dokumentech školy Kwan Um je věnována velká pozornost etice zvláště v hierarchických vztazích a jsou stanoveny mechanismy, jak na porušování etických pravidel reagovat.

Podobně jako některá jiná společenství zenového buddhismu vstupují někteří vedoucí představitelé školy Kwan Um do intenzivních vztahů s křesťany, zvláště římskokatolickými, a učí je technikám školy Kwan Um (především meditačním) a sdílejí s nimi své zkušenosti. Tyto vztahy bývají chápány jako oboustranně obohacující, a jsou tedy příkladem prakticky vedeného mezináboženského dialogu.

== Historie a organizace Zenové školy Kwan Um v České republice ==

České společenství školy Kwan Um se začalo tvořit tajně v období komunistické vlády. Čeští zájemci o zenový buddhismus se koncem sedmdesátých let 20. století orientovali na Polsko, které bylo buddhismu daleko přístupnější. Tam roku 1978 vzniklo první zenové společenství školy Kwan Um v sovětském bloku a ve Falenici, okrajové části Varšavy, bylo roku 1983 zřízeno zenové centrum Do Am Sa (v současnosti se jmenuje Wu Bong Sa). Se Seung Sahnem se ve Falenici setkali také jeho první čeští stoupenci. Mezi nimi byl hudebník a pozdější publicista a spisovatel [[Marek Vlastimil|Vlastimil Marek]] (1946–2021) a nakladatel [[Kolíbal Lumír|Lumír Kolíbal]] (*1954). První českou učitelkou dharmy se stala historička umění Milena Slavická (*1949). Na základě kontaktů s polskou sanghou přijížděl v osmdesátých letech do Československa opat zenového centra ve Falenici Do Am Sunim (Andrzej Czarnecki). Od roku 1986 sloužil českým stoupencům Seung Sahna bývalý statek v Kaňku na předměstí Kutné Hory jako tajné a dočasné zenové centrum. Milena Slavická byla jeho opatkou. Díky překladům Lumíra Kolíbala a Vlastimila Marka a díky samizdatovému nakladatelství Lumíra Kolíbala se mezi českými zájemci tajně šířily první překlady Seung Sahnových spisů ''Odklepávání popela na Buddhu'' a ''Pouze „nevím“''. 

Ačkoliv ve svobodných po¬měrech roku 1991 uspořádala česká sangha návštěvu Seung Sahna v Praze a byla tímto osobním setkáním povzbuzena, v následujících letech se rozpadla. Vznikala v podstatě znovu zásluhou Jiřího Šmejkala (*1956) a Věry Hrůšové (*1961). Výrazem impulsu ke vzniku nového společenství bylo založení občanského sdružení Česká zen-buddhistická společnost Čogje – škola Kwan Um roku 1995, které má v současnosti status zapsaného spolku pod názvem Zenová škola Kwan Um. Na půdě tohoto spolku začala být připravována registrace stejnojmenné náboženské společnosti, k jejímž schválení ministerstvem kutlury došlo v srpnu 2025. 

Už v devadesátých letech pěstovalo české společenství Kwan Um bohaté styky se zahraničními učiteli: například roku 1996 přednášela na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy mistryně dharmy Dorota Krzyżanowska (*1959) a roku 1999 navštívil Českou republiku zenový mistr Wu Bong (Jacob Perl, 1950–2013). Časté návštěvy učitelů z jiných zemí se konaly i v dalších letech a pokračují i nyní. 

Roku 2001 vzniklo první zenové centrum v Praze, roku 2002 v Brně a postupně se zenová centra nebo skupiny ustavily v Děčíně, Hodoníně, Liberci, Litoměřicích, Olomouci, Svitavách, Táboře, Zlíně a Lichnově u Nového Jičína. Asi osm let od poloviny devadesátých let do začátku 21. století společenství vydávalo občasník ''Katz!'' (obvykle dvakrát do roka). Funkci časopisu pak převzaly internetové prezentace. Úspěchem české sanghy bylo získání budovy a postupné budování kláštera Seon Mun Sa ve Vrážném (okres Svitavy). V současnosti fungují zenová centra či skupiny v Praze, Brně, Vrážném, Olomouci, Liberci, Hodoníně, Děčíně, Táboře a ve Zlíně. Je pozoruhodné, že pouze ve dvou zemích (ve Spojených státech a v Polsku) je více zenových center školy Kwan Um než v Česku. Vedoucím učitelem české sanghy je nyní mistr dharmy [[Hazlbauer Jiří|Jiří Hazlbauer]]; inka mu roku 2016 předal zenový mistr Dae Kwang (*1944).

== Počet věřících ==

Zenová škola Kwan Um byla registrována teprve po sčítání lidu v roce 2021 a počet svých praktikujících či věřících sama neudává. K buddhismu bez bližšího určení se v rámci uvedeného sčítání lidu přihlásilo 5 049 (vedle samostatně sčítaných konkrétních společenství, čítajících 708 osob), nejčastěji v Praze a v Brně. Jen část z nich však zřejmě byla v trvalém kontaktu s nějakou buddhistickou náboženskou organizací či skupinou. 

== Literatura ==

HYON GAK SUNIM (ed.): ''Zenový mistr Seung Sahn. Zenový kompas''. DharmaGaia, Praha 2006.<br />
Dušan LUŽNÝ: „Czech Republic.“ In: Laurence COX – Ugo DESSÌ – Lukas K. POKORNY (eds.): ''East Asian Religiosities in the European Union: Globalisation, Migration, and Hybridity''. Brill, Leiden 2024, s. 87.<br />
J. Gordon MELTON: ''Melton‘s Encyclopedia of American Religions’'. Gale, Farmington Hills 2009, s. 1096–1097.<br />
Stephen MITCHELL (ed.): ''Odklepávání popela na Buddhu. Učení zenového mistra Seung Sahna''. DharmaGaia, Praha 1996.<br />
Charles S. PREBISH: ''Luminous Passage. The Practice and Study of Buddhism in America''. University of California Press, Berkeley, 1999, s. 32–34.<br />
Richard SEAGER: ''Buddhism in America''. Columbia UP, New York 1999, s. 171–173.<br />
SEUNG SAHN: ''Celý svět je jedna květina. 365 kong-anů pro každodenní život''. Charles E. Tuttle, Boston 1992.<br />
SEUNG SAHN: ''Deset bran. Kong-anové učení zenového mistra Seung Sahna''. DharmaGaia, Praha 2001.<br />
SEUNG SAHN: ''Pouze „nevím“. Vyučující dopisy zenového mistra Seung Sahna''. O. G. M. E., Praha 1991.<br />
WU BONG: ''Zen – žít v tomto okamžiku. Učení zenového mistra Wu Bonga s poděkováním od studentů''. Volvox Globator, Praha 2014.

Oficiální internetové stránky: https://www.kwanumzen.cz<br />
[https://www-cns.mkcr.cz/cns_internet/Default.aspx Zápis] v Registru církví a náboženských společností MK ČR

''[[:Kategorie:Aut: Vojtíšek Zdeněk|Zdeněk Vojtíšek]]''<br />
''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''<br />
[[Kategorie:Aut: Vojtíšek Zdeněk]]
[[Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.]]
----
<div class="see-also">[[CNO|České náboženské osobnosti 20. a 21. století]]: [[Hazlbauer Jiří|Hazlbauer Jiří]], [[Kolíbal Lumír|Kolíbal Lumír]], [[Marek Vlastimil|Marek Vlastimil]]</div>
[[Kategorie:CCNS]]