Zobrazení zdroje stránky nikajsko-konstantinopolské vyznání víry (JKI-K)

<span id="entry">nikajsko-konstantinopolské vyznání víry</span> Vedle apoštolského [[vyznání víry (JKI-K)|vyznání víry]] zákl. závazná formulace kř. [[víra (JKI-K)|víry]], definovaná na dvou prvých ekum. [[koncil (JKI-K)|koncilech]], v Nikaji (325) a Konstantinopoli (381). Text vyznání se člení podle tří osob božské [[Trojice (JKI-K)|Trojice]]: Bůh Otec je původcem veškerého [[stvoření (JKI-K)|stvoření]]. Syn z Otce zrozený mimo čas, téže božské podstaty jako Otec ([[homoúsios (JKI-K)|homoúsios]]), vstoupil pro naši spásu do lidských dějin jako člověk, zrozený působením [[Duch svatý (JKI-K)|Ducha sv.]] z panenské lidské matky; vytrpěl smrt na kříži, třetího dne vstal z mrtvých a vrátil se k Otci, na konci dějin znovu přijde jako Soudce. Duch sv., vycházející z Otce (a ze Syna či skrze Syna; [[filioque (JKI-K)|filioque]]), je v božství roven Otci a Synu, působí ve světě. V závěru připomíná n.-k.v.v. [[církev (JKI-K)|církev]] jako místo této víry, [[křest (JKI-K)|křest]] na odpuštění hříchů a naději [[věčné světlo (JKI-K)|věčného života]]; bibl. poselství interpretuje v polemice proti [[arianismus (JKI-K)|arianismu]], zdůrazňuje zejm. rovnost mezi Otcem a Synem (koncil v Nikaji) a božství Ducha sv. (koncil v Konstantinopoli). Vyznání tvoří základ pozdějšího vývoje kř. věrouky a dodnes se užívá v kř. bohoslužbě.

''[[:Kategorie:Aut: Karfíková Lenka|Lenka Karfíková]]''<br />
[[Kategorie:Aut: Karfíková Lenka]]
[[Kategorie:JKI/Křesťanství]]