modlitba (JKI-K): Porovnání verzí
imported>ZRN (import JKI a Hind) |
imported>ZRN (odkazy "viz též" vždy až po jménu autora hesla) |
||
(Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
<span id="entry">modlitba</span> Oslovení a vzývání [[Bůh (JKI-K)|Boha]] vyjadřující vztah modlícího se člověka k němu. V křesťanství je m. většinou slovně formulována jako [[vyznání víry (JKI-K)|vyznání víry]] (pozitivní formulace vztahu), doznání vin ([[pokání (JKI-K)|pokání]], kritická bilance vlastního života před Bohem), oslava Boha, chvály, díky i prosby a přímluvy zahrnující další osoby. Důležitou kř. modlitbou je Ježíšova modlitba [[Otčenáš (JKI-K)|Otčenáš]], usměrňující lidský život k eschatologické perspektivě království božího ([[eschatologie (JKI-K)|eschatologie]]), která mu dává smysl a cíl. M. předpokládá závislost člověka na Bohu, ale současně odtud odvozuje jeho odpovědnost a aktivitu. Ježíšův důraz na krátkost m. a jejich soustředěnost na království boží (Mt 6, 7n) kontrastuje s pozdějším důrazem na trvalost modlitebního vztahu (stále se modlete... Ef 4, 16). Ježíšova slova zůstávají varováním před magickým chápáním m. a před povrchním náb. egoismem, kritizovaným novověkým [[ateismus (JKI-K)|ateismem]]. Přechod mezi m. a vyznáním tvoří některé kř. [[hymnus (JKI-K)|hymny]]. M. jako nepřímá inspirace k proměně lidských vztahů a okolního světa je konkrétním výrazem toho, že Boha nelze chápat jako osudovou zákonitost nebo princip, že člověk s ním může komunikovat jako s osobou, i když ví, že Bůh naši kategorii osoby přesahuje. |
<span id="entry">modlitba</span> Oslovení a vzývání [[Bůh (JKI-K)|Boha]] vyjadřující vztah modlícího se člověka k němu. V křesťanství je m. většinou slovně formulována jako [[vyznání víry (JKI-K)|vyznání víry]] (pozitivní formulace vztahu), doznání vin ([[pokání (JKI-K)|pokání]], kritická bilance vlastního života před Bohem), oslava Boha, chvály, díky i prosby a přímluvy zahrnující další osoby. Důležitou kř. modlitbou je Ježíšova modlitba [[Otčenáš (JKI-K)|Otčenáš]], usměrňující lidský život k eschatologické perspektivě království božího ([[eschatologie (JKI-K)|eschatologie]]), která mu dává smysl a cíl. M. předpokládá závislost člověka na Bohu, ale současně odtud odvozuje jeho odpovědnost a aktivitu. Ježíšův důraz na krátkost m. a jejich soustředěnost na království boží (Mt 6, 7n) kontrastuje s pozdějším důrazem na trvalost modlitebního vztahu (stále se modlete... Ef 4, 16). Ježíšova slova zůstávají varováním před magickým chápáním m. a před povrchním náb. egoismem, kritizovaným novověkým [[ateismus (JKI-K)|ateismem]]. Přechod mezi m. a vyznáním tvoří některé kř. [[hymnus (JKI-K)|hymny]]. M. jako nepřímá inspirace k proměně lidských vztahů a okolního světa je konkrétním výrazem toho, že Boha nelze chápat jako osudovou zákonitost nebo princip, že člověk s ním může komunikovat jako s osobou, i když ví, že Bůh naši kategorii osoby přesahuje. |
||
− | |||
− | <span class="section_title">Viz též:</span> [[modlitba (JKI-J)|modlitba (JKI-J)]], [[modlitba (JKI-I)|modlitba (JKI-I)]] |
||
''[[:Kategorie:Aut: Pokorný Pavel|Pavel Pokorný]]''<br /> |
''[[:Kategorie:Aut: Pokorný Pavel|Pavel Pokorný]]''<br /> |
||
+ | |||
+ | <span class="section_title">Viz též:</span> [[modlitba (JKI-J)|modlitba (JKI-J)]], [[modlitba (JKI-I)|modlitba (JKI-I)]] |
||
[[Kategorie:Aut: Pokorný Pavel]] |
[[Kategorie:Aut: Pokorný Pavel]] |
||
[[Kategorie:JKI/Křesťanství]] |
[[Kategorie:JKI/Křesťanství]] |
Aktuální verze z 14. 11. 2024, 21:37
modlitba Oslovení a vzývání Boha vyjadřující vztah modlícího se člověka k němu. V křesťanství je m. většinou slovně formulována jako vyznání víry (pozitivní formulace vztahu), doznání vin (pokání, kritická bilance vlastního života před Bohem), oslava Boha, chvály, díky i prosby a přímluvy zahrnující další osoby. Důležitou kř. modlitbou je Ježíšova modlitba Otčenáš, usměrňující lidský život k eschatologické perspektivě království božího (eschatologie), která mu dává smysl a cíl. M. předpokládá závislost člověka na Bohu, ale současně odtud odvozuje jeho odpovědnost a aktivitu. Ježíšův důraz na krátkost m. a jejich soustředěnost na království boží (Mt 6, 7n) kontrastuje s pozdějším důrazem na trvalost modlitebního vztahu (stále se modlete... Ef 4, 16). Ježíšova slova zůstávají varováním před magickým chápáním m. a před povrchním náb. egoismem, kritizovaným novověkým ateismem. Přechod mezi m. a vyznáním tvoří některé kř. hymny. M. jako nepřímá inspirace k proměně lidských vztahů a okolního světa je konkrétním výrazem toho, že Boha nelze chápat jako osudovou zákonitost nebo princip, že člověk s ním může komunikovat jako s osobou, i když ví, že Bůh naši kategorii osoby přesahuje.
Viz též: modlitba (JKI-J), modlitba (JKI-I)