Rajneesh (Hind)

Rajneesh (1931–1989) – jeden z nejznámějších komerčních guruů, který si osvojil titul „Šrí Bhagaván“ a později „Ošo“ a proslul zejména jako „sex-guru“. Ježto byl nespokojen se svou učitelskou kariérou, nejprve v Sanskrtské koleji v Ráipuru a v letech 1960–1966 na universitě v Džabalpuru, kde učil filozofii, vzdal se své profesury a věnoval se veřejné přednáškové činnosti a propagaci svého eklektického a laxního pojetí duchovní praxe. Roku 1974 se mu podařilo založit v Pune ášram, který se stal známým sexuální promiskuitou a násilnickými incidenty. Po omezeních uvalených na ášram vládou Rajneesh r. 1981 přesídlil do USA, kde byl pro něj ve státě Oregon založen jeho žáky ášram Rajneeshpur, a předal v něm administrativní pravomoc své sekretářce, známé jako Má Anand Sheela, která pojala se svými pomocníky plán ovládnout politicky správu místního distriktu, jehož obyvatelstvo bylo rozmnoženo tisíci Rajneeshových stoupenců přistěhovalých ze zahraničí. V průběhu uskutečňování plánu došlo k dalším nezákonným činům, takže v r. 1985 bylo zahájeno úřední vyšetřování.

Rajneesh se zřekl svého postavení gurua, distancoval se od své sekretářky a svých stoupenců, vyzval je, aby se rozešli, a projevil přání, aby jeho přednášky, dosud vydávané ve velkých nákladech, byly spáleny. Po zatčení pro obcházení imigračních zákonů a podezření z nezákonných machinací (které mu nemohly být zcela prokázány), byl odsouzen na deset let podmíněně a vyhoštěn z USA po zaplacení pokuty a soudních výloh ve výši 400,000 dolarů. Jeho sekretářka a někteří vedoucí pomocníci byli odsouzeni na několik let do vězení. Rajneesh se pak pokusil o přednáškovou cestu kolem světa, při níž mu 21 států odepřelo vstup. V červenci 1986 se vrátil do Indie a po rekonvalescenci v himálajském podnebí obnovil v lednu 1987 svou činnost ve svém ášramu v Pune, přerušovanou nemocemi, a zemřel 19. ledna 1990 ve věku 58 let, několik týdnů po sebevraždě své nejmilejší sexuální partnerky Ma Yoga Vivek (Christine Wolff).

Rajneesh založil své mnohomluvné učení na své široké znalosti filozofické, náboženské a okultní literatury, již dovedl využít k charismatickým přednáškám. Čerpal výběrově z tantrismu, buddhistických systémů, taoismu a zenové literatury, z Krišnamurtiho i z psychologie Jungova typu a tyto prvky skloubil v osobitý styl podání, jenž vyhovoval atmosféře věku „květinové moci“ i pozdějším trendům hledání snadného osvícení bez nutnosti zachovávat předpisy tradiční disciplíny. Již v prvních letech existence jeho ášramu v Pune proslul meditačními sezeními nahých žáků a žákyň, zakončenými všeobecnou kopulací. Přitažlivost jeho metodiky vedla k přílivu peněz i pochybných charakterů do jeho organizace a časem se mu její vedení vymklo z rukou natolik, že se jí zřekl, když byl sám dříve podlehl svodům hmotného blahobytu, zejména v naivní zálibě v přepychových autech. Jeho hnutí, které nutno považovat za velmi okrajový jev, jenž má velmi daleko k hlavním proudům hinduismu, dosud však pokračuje v činnosti v několika zemích, i na Západě, a je propagováno i u nás.

Literatura:
Bharti Pranklin, Satya (1992), Promise of Paradise: A Woman’s Intimate Life With “Bhagwan” Osho Rajneesh, Barrytown, N.Y.: Station Hill Press.
Milne, H. (1986), Bhagwan: The God That Failed, London: Caliban Books.
Mullan, Bob (1983), Life as Laughter: Following Bhagwan Shree Rajneesh. London: Routledge & Kegan Paul.
Palmer, Susan J. – Arvind Sharma (1993), The Rajneesh Papers: Studies in a New Religious Movement, Delhi: Motilal Banarsidass.
Thompson, Judith – Paul Heelas (1986), The Way of the Heart: The Rajneesh Movement, Wellingborough: Aquarian Press.

Karel Werner