Rámájana (Hind)

Rámájana [rāmāyaṇa] – nejstarší indický epos o rozsahu 24 000 šlók. Je velkého významu zejména pro hinduismus lidových vrstev. Hlavními osobami příběhu jsou princ Ráma, následník trůnu ve starobylém království Ajódhjá, a jeho manželka Sítá (zrozená z brázdy a vychovaná jako dcera Džanaky, krále Vidéhy), kteří odejdou do vyhnanství v důsledku harémových pletich u dvora Rámova otce. Doprovází je Rámův bratr Lakšmana, a všichni tři se usadí v pustině, kde se živí lesními plody a lovem. Démon Rávana, král ostrova Lanky, se doslechl o kráse Síty a lstí se mu podařilo ji unést. Na výpravě na její záchranu pomáhal Rámovi Hanumán, vládce opičích kmenů, jehož vojska vystavěla most přes mořskou úžinu mezi Indií a Lankou. Rávana byl se svými vojsky poražen a zabit a Ráma se vrátil se Sítou do rodného města, kde byl nastolen na trůn, uprázdněný smrtí jeho otce. Sítá se podrobila úspěšně zkoušce ohněm na důkaz, že si i v zajetí zachovala čistotu. Podle jedné verze však ji Ráma později zavrhl, když na svých toulkách městem v přestrojení vyslechl rozhovor poddaných, z nějž vyrozuměl, že jej lidé považují za lehkověrného, když posadil na trůn ženu, která byla v moci notorického násilníka. Těhotná Sítá se uchýlila do poustevny, kde žil legendární světec Válmíki, později považovaný za autora tohoto eposu, a porodila tam dva syny. Když po 15 letech oba zašli do hlavního města, Ráma je uviděl a rozpoznal jako své syny. Povolal pak Sítu zpět, ona však se cítila příliš zraněna, než aby zůstala s Rámou. Aby očistila svou pověst, povolala svou matku, bohyni Zemi, aby veřejně dosvědčila její nevinu a pak ji znovu přijala do své říše.

Přes indický názor o Válmíkiho autorství, jde zjevně o dílo, které rostlo v průběhu několika staletí. Jádro bývá datováno kolem r. 500 př. n. l., některými kolem 300 př. n. l., konečné podoby epos dosáhl snad v letech 200–300 n. l. Jeho neobyčejná obliba se dá přičíst barvitému vyprávění s mnoha dobrodružnými motivy a zápletkami a nadpřirozenými účastníky dějů. Idealizace charakterů obou hlavních postav vedla k tomu, že se staly vzorem mužství a ženskosti pro celé generace, a vyústila v prohlášení Rámy za sedmé vtělení boha Višnua a Síty za vtělení bohyně Lakšmí. V posledních létech byl osud Síty použit jako symbol utlačovaného ženství v boji za povznesení podružného postavení žen, dosud často v indické společnosti i v rodinách vystavených zneužívání i násilí.

Karel Werner