Vallabha (Hind): Porovnání verzí
imported>ZRN (přidán Slovník buddhismu) |
imported>ZRN (přidán Slovník buddhismu) |
(Žádný rozdíl)
|
Aktuální verze z 24. 10. 2024, 18:41
Vallabha (1479–1531) – zakladatel bhaktické tradice višnuismu rozšířené hlavně v Gudžarátu. Byl k tomu veden po zažití dvou vizí Kršny na své pouti do Vrndávanu. Napsal komentáře k Brahmasútrám, Bhagavadgítě a hlavně Bhágavatapuráně, o nichž jeho následovníci věří, že jsou přímo od Kršny, neboť pokládají Vallabhu za jeho avatára. Jejich obsahem je nauka „čistého nedualismu“ (šuddhádvaita), podle níž identita jedince s Kršnou, zastřená závojem májá, mu bude zjevena Kršnovou milostí, jestliže se plně oddá jeho službě tím, že bude rituálně ve svém životě imitovat život s Kršnou v jedné ze čtyř nebo ve všech následujících rolích: jako Kršnův služebník, druh, rodič nebo gópí. První tři zahrnují rituální péči o Kršnovu sochu, doprovázenou hudbou, zpěvem a někdy i tancem, a čtvrtá vyžaduje od vyznavače chovat se jako jedna z jeho pastýřských milenek a vžít se do té role tak, že niterně (psychologicky) zažívá změnu svého pohlaví. Obojí – chování a zkušenost – však má trvat jenom po dobu rituální služby, i když to zahrnuje několikadenní svátek nebo i delší pouť; rodinný život vyznavače má zůstat nezměněn. Vzhledem k legendárnímu milostnému životu Kršnovu je manželství vyznavačů samozřejmostí a Vallabha se, prý na příkaz Kršnův, oženil a založil rodinu. Vůdcovství tradice se stalo dědičné, což časem vedlo k rozporům uvnitř „svaté“ rodiny a k zakládání linií, jejichž vůdci užívají titul maharádž. Důraz, kladený občas na přesné rituální imitování Kršnových milostných her (lílá) s pastýřkami (gópí), vedl též k zneužívání. Jeden závažný případ prošel r. 1862 se značnou publicitou soudním řízením v Bombaji, tradice však přetrvala i dalších několik odhalení. V osmdesátých letech dvacátého století se jeden z nedospělých synů svaté rodiny od ní po nástupnických sporech odloučil a s titulem Guru Maharádž Dží odešel na Západ, kde založil dočasně úspěšnou Společnost božského světla (Divine Light Society). Po svém sňatku se svou značně starší americkou sekretářkou se usadil v USA.
Literatura:
Barz, R. (1976), The Bhakti Sect of Vallabhācārya, Delhi: Thompson Press.