Štampach Ivan O(dilo): Porovnání verzí
| Řádek 4: | Řádek 4: | ||
<br /><span class="PERSON_DIED"><time datetime="2026-01-10">10. ledna 2026</time> v Praze</span> |
<br /><span class="PERSON_DIED"><time datetime="2026-01-10">10. ledna 2026</time> v Praze</span> |
||
| − | Teolog a religionista, dříve [[Církev římskokatolická|římskokatolický]] a [[Starokatolická církev|starokatolický]] kněz. Narozen, resp. adoptován jako Ivan Štampach, na přelomu osmdesátých a devadesátých let dával přednost užívání řádového jména Odilo. V letech 1963–67 studoval Pedagogickou fakultu v Trnavě (absolv. 1967), pak 1968–70 filosofii a pedagogiku na Filosofické fakultě Univerzity J. E. Purkyně v Brně. Studium nedokončil a v letech 1970–74 byl vězněn, pak pracoval v Praze jako programátor. Zároveň v letech 1978–83 neoficiálně studoval římskokatolickou teologii a v roce 1983 byl v Berlíně vysvěcen na kněze. V roce 1987 tajně vstoupil do dominikánského řádu. Své teologické vzdělání legalizoval po roce 1989 (ThLic. 1992 v Krakově, ThDr. 1994 v Poznani), v roce 1996 se habilitoval na Cyrilometodějské teologické fakultě v Olomouci. V letech 1990–96 přednášel na Katolické teologické fakultě Karlovy univerzity, dostal se však do sporu s vedením fakulty a později i řádu a církve; v letech 1998–2000 byl jedním z mluvčích církevně reformní iniciativy Kairos 98. V tomto období Štampach vystoupil z řádu a v roce 1999 přestoupil do Starokatolické církve (1999–2002 pomocný duchovní v Praze, zároveň člen synody). Ve Starokatolické církvi se přestal angažovat v roce 2002, nadále se však považuje za křesťana. Ve druhé polovině devadesátých let krátce učil na Vyšší odborné škole teologické a sociální Jabok a na Evangelické teologické fakultě UK, od roku 2000 vedl katedru religionistiky Filosofické fakulty Univerzity Pardubice. Zároveň |
+ | Teolog a religionista, dříve [[Církev římskokatolická|římskokatolický]] a [[Starokatolická církev|starokatolický]] kněz. Narozen, resp. adoptován jako Ivan Štampach, na přelomu osmdesátých a devadesátých let dával přednost užívání řádového jména Odilo. V letech 1963–67 studoval Pedagogickou fakultu v Trnavě (absolv. 1967), pak 1968–70 filosofii a pedagogiku na Filosofické fakultě Univerzity J. E. Purkyně v Brně. Studium nedokončil a v letech 1970–74 byl vězněn, pak pracoval v Praze jako programátor. Zároveň v letech 1978–83 neoficiálně studoval římskokatolickou teologii a v roce 1983 byl v Berlíně vysvěcen na kněze. V roce 1987 tajně vstoupil do dominikánského řádu. Své teologické vzdělání legalizoval po roce 1989 (ThLic. 1992 v Krakově, ThDr. 1994 v Poznani), v roce 1996 se habilitoval na Cyrilometodějské teologické fakultě v Olomouci. V letech 1990–96 přednášel na Katolické teologické fakultě Karlovy univerzity, dostal se však do sporu s vedením fakulty a později i řádu a církve; v letech 1998–2000 byl jedním z mluvčích církevně reformní iniciativy Kairos 98. V tomto období Štampach vystoupil z řádu a v roce 1999 přestoupil do Starokatolické církve (1999–2002 pomocný duchovní v Praze, zároveň člen synody). Ve Starokatolické církvi se přestal angažovat v roce 2002, nadále se však považuje za křesťana. Ve druhé polovině devadesátých let krátce učil na Vyšší odborné škole teologické a sociální Jabok a na Evangelické teologické fakultě UK, od roku 2000 vedl katedru religionistiky Filosofické fakulty Univerzity Pardubice. Zároveň byl od roku 1993 předsedou Společnosti pro studium sekt a nových náboženských směrů. Politicky se angažoval v České straně sociálnědemokratické, za Stranu zelených neúspěšně kandidoval do parlamentu, byl mluvčím levicové iniciativy ProAlt a jedním z členů vydavatelského konsorcia ''Literárních novin''. Vydal biografické rozhovory (''Snění v plné bdělosti'', 1998; s J. Hanušem). Publikačně se uplatnil především na pomezí teologie a religionistiky, jako autor prolegomenálních přehledů a esejů věnovaných soudobé náboženské scéně a západním alternativám vůči církevnímu křesťanství (''Malý přehled náboženství'', 1992; ''Život, duch a všechno'', 1993; ''Sekty a nová náboženská hnutí'', 1994; ''Nástin ekumenické teologie'', 1995; ''Náboženství v dialogu'', 1998; ''Anthroposofie'', 2000; ''A nahoře nic'', 2000; ''Tušili světelné záplavy'', 2001; ''Přehled religionistiky'', 2008; ''Na nových stezkách ducha'', 2008). Časopisecky a v kratších textech se věnoval i filosofii náboženství a politickým tématům. |
''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''<br /> |
''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''<br /> |
||
Aktuální verze z 11. 1. 2026, 11:26
Štampach Ivan O(dilo)
v Praze
v Praze
Teolog a religionista, dříve římskokatolický a starokatolický kněz. Narozen, resp. adoptován jako Ivan Štampach, na přelomu osmdesátých a devadesátých let dával přednost užívání řádového jména Odilo. V letech 1963–67 studoval Pedagogickou fakultu v Trnavě (absolv. 1967), pak 1968–70 filosofii a pedagogiku na Filosofické fakultě Univerzity J. E. Purkyně v Brně. Studium nedokončil a v letech 1970–74 byl vězněn, pak pracoval v Praze jako programátor. Zároveň v letech 1978–83 neoficiálně studoval římskokatolickou teologii a v roce 1983 byl v Berlíně vysvěcen na kněze. V roce 1987 tajně vstoupil do dominikánského řádu. Své teologické vzdělání legalizoval po roce 1989 (ThLic. 1992 v Krakově, ThDr. 1994 v Poznani), v roce 1996 se habilitoval na Cyrilometodějské teologické fakultě v Olomouci. V letech 1990–96 přednášel na Katolické teologické fakultě Karlovy univerzity, dostal se však do sporu s vedením fakulty a později i řádu a církve; v letech 1998–2000 byl jedním z mluvčích církevně reformní iniciativy Kairos 98. V tomto období Štampach vystoupil z řádu a v roce 1999 přestoupil do Starokatolické církve (1999–2002 pomocný duchovní v Praze, zároveň člen synody). Ve Starokatolické církvi se přestal angažovat v roce 2002, nadále se však považuje za křesťana. Ve druhé polovině devadesátých let krátce učil na Vyšší odborné škole teologické a sociální Jabok a na Evangelické teologické fakultě UK, od roku 2000 vedl katedru religionistiky Filosofické fakulty Univerzity Pardubice. Zároveň byl od roku 1993 předsedou Společnosti pro studium sekt a nových náboženských směrů. Politicky se angažoval v České straně sociálnědemokratické, za Stranu zelených neúspěšně kandidoval do parlamentu, byl mluvčím levicové iniciativy ProAlt a jedním z členů vydavatelského konsorcia Literárních novin. Vydal biografické rozhovory (Snění v plné bdělosti, 1998; s J. Hanušem). Publikačně se uplatnil především na pomezí teologie a religionistiky, jako autor prolegomenálních přehledů a esejů věnovaných soudobé náboženské scéně a západním alternativám vůči církevnímu křesťanství (Malý přehled náboženství, 1992; Život, duch a všechno, 1993; Sekty a nová náboženská hnutí, 1994; Nástin ekumenické teologie, 1995; Náboženství v dialogu, 1998; Anthroposofie, 2000; A nahoře nic, 2000; Tušili světelné záplavy, 2001; Přehled religionistiky, 2008; Na nových stezkách ducha, 2008). Časopisecky a v kratších textech se věnoval i filosofii náboženství a politickým tématům.