Angkor Vat (Hind): Porovnání verzí
imported>ZRN (import JKI a Hind) |
imported>ZRN (přidán Slovník buddhismu) |
(Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.) | |
(Žádný rozdíl)
|
Aktuální verze z 24. 10. 2024, 18:40
Angkor Vat – dosl. „chrámové město“, monumentální khmérský chrámový komplex v srdci dnešní Kambodže. Byl vybudován za krále Súrjavarmana II. (1113–1150) a za vzor pro něj sloužil hinduistický mytický model vesmíru. Jeho ústřední věž představuje horu Méru a na stěnách galerií, obklopujících jej ve tvaru dvou obrovských obdélníků, jsou vynikající reliéfy s výjevy z hinduistické mytologie (např. stloukání kosmického oceánu), z eposů Mahábhárata a Rámájana a z khmérské historie. Celá koncepce díla je inspirována tradicí višnuistickou, přesto však mají odborníci za to, že ve svatyni ústřední věže byl původně instalován Šivův emblém lingam v souhlase s khmérskou tradicí chrámů na vrcholcích kopců v předchozích staletích. V nich lingam představoval jak světovou osu, tak královu moc a jeho totožnost s bohem. Za krále Džajavarmana VII. (1181–1218), který se přiklonil k buddhismu, byla ve svatyni místo lingamu instalována socha Buddhova a král dal postavit uprostřed svého hlavního města (Angkor Thom) buddhistický chrám Bajon s obrovskými tvářemi bódhisattvy Lókéšvary, které mají jeho podobu, což je prakticky pokračováním tradice zbožštění krále v očích lidu, byť i v buddhistickém kontextu. V teorii ovšem je zde podstatný rozdíl, ježto na bódhisattvovskou dráhu může podle buddhistické nauky aspirovat každý, kdo je rozhodnut plnit požadavek vývinu příslušných „dokonalostí“ (páramitá). V poslední době byla vyslovena teorie, podle níž je Bajon mandala gigantických rozměrů s vizí mnohohlavého tantrického Buddhy Vadžrasattvy, jež naznačuje jeho všudypřítomnost i transcendenci. Džajavarman VII. ve svém příklonu k buddhismu nicméně převzal tuto koncepci po vzoru šivaistického tantrismu. Chrámové komplexy v angkorské oblasti utrpěly během bojů v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století jen málo. To platí také o poněkud vzdálenějším chrámu Bantei Srei (Banteay Srei), vynikajícím svou architekturou a uměleckými reliéfy, převážně z višnuistické mytologie, který byl postaven za vlády Džajavarmana V. (968–1001). Všechny objekty jsou nyní opět přístupné návštěvníkům.
Literatura:
Brand, Michael – Chuch Phoeum (1992), The Age of Angkor, Canberra: Australian National Gallery.
Sharrock, Peter D. (2007), „The mystery of the face towers“, in Bayon: New Perspectives, ed. by Joyce Clark, River Books: Nangkok, str. 230–281.