kasta (Hind)

kasta – dědičná společenská třída s přísnými pravidly, obzvláště s ohledem na mezikastovní styky. U kořene indického kastovního systému je prastaré indoevropské rozdělení společnosti do tří společenských stavů nebo tříd: (1) vládnoucí a válečnická vrstva (aristokracie), (2) kněžstvo a (3) třída produktivní, zahrnující všechny profese, řemesla a zemědělství. Když Indoárijci osadili severní Indii, byla k nim přidružena čtvrtá třída, sestávající z podrobených původních obyvatel ve služebném postavení vůči svým dobyvatelům. Společenský rozdíl mezi nimi a třemi svobodnými třídami byl mnohem větší než mezi svobodnými třídami samotnými a byl dále zesílen faktorem rasovým, protože podrobení obyvatelé byli většinou tmavé pleti, takže zábrany ve vzájemném styku byly velmi podstatné. To však mělo, jak se zdá, odrazný vliv na tři vyšší třídy tím, že došlo i mezi nimi k zesílení společenských zábran. Toto je jedna z všeobecně uznávaných příčin toho, že se původní tři společenské třídy přetvořily ve strnulý kastovní systém. Význam sanskrtského výrazu pro společenský stav (varna) je „barva“ a to vedlo k názoru, že byl zaveden teprve po utvoření čtvrté třídy z porobených obyvatel tmavé pleti, je však více než pravděpodobné, že název varna byl užíván již dříve, protože třídy používaly různé barvy při nanášení znaků (symbolů) na těle (na způsob značení jednotlivých tradic v pozdějším hinduismu).

Čtyři společenské stavy védského období jsou: bráhmana (bráhman, kněz), kšatrija (vládce, aristokrat, válečník), vaišja (obchodník, odborný řemeslník, hospodář, vesničan) a šúdra (pracovník, služebník). Vedle toho existovaly bezkastovní skupiny „nedotknutelných“, původem z nejnižších neárijských podrobených vrstev, některých druhů válečných zajatců a z primitivních kmenových společenství. Příslušníci tří vyšších stavů se honosí titulem „dvojzrozených“ (dvidža). Jsou zrozeni podruhé, když je jim ve věku 8–11 let udělena v obřadu upanajana posvátná šňůra, nošená přes levé rameno na nahém těle, a tím jsou přijati do svého stavu. Bráhmani si zajistili teoreticky nejvyšší společenské postavení vzhledem ke své funkci prostředníků mezi lidmi a bohy, a pro své pojetí společenské hierarchie se opírali o boží sankci, vyjádřenou v mýtu o stvoření světa (Rgvéd 10.90). Skutečná moc však byla vždy v rukou vládců. Další společenské dělení bylo důsledkem smíšených manželství a vytváření nových skupin z potomků, zrozených z konkubinátu se společensky nižšími ženami a z náhodných milostných setkání nestejných vrstev. Mnohem větší komplikace nastaly, když odedávna praktikovaná rodová tradice zděděných profesí se počala organizovat jako kasty, zvané džáti. V pozdějších staletích docházelo v praktickém životě k postupnému smazávání hranic mezi společenskými stavy (jen bráhmani se mu většinou ubránili). Kastovní systém však tvoří neobyčejné množství kast, z nichž mnohé vznikly jako důsledek včlenění do systému hinduismu celých nových národnostních skupin při expanzi nejprve na východ a pak na jih Indie. Bráhmanské rody si většinou udržují vědomí své kastovní příslušnosti, i když nevykonávají kněžskou funkci a mají občanské zaměstnání (třeba i manuální a podřízené, např. jako kuchaři). Vyšší aristokratické vrstvy si rovněž udržely svůj kšatrijský status, jenž byl ovšem přiznán též pohinduističtěným vládnoucím rodům na drávidském jihu i úspěšným dobyvatelům zvenčí (srv. Rádžpútové). Rozdíl mezi vaišji a šúdry prakticky vymizel a byl vystřídán kastami rodovými a vyplývajícími ze zaměstnání. Složitost fenoménu kast prozatím vzdoruje plnému vysvětlení jeho vzniku a v jeho popisech zůstává vždy mnoho nejasností.

V jisté době se kastovnictví zdálo být nerozlučitelnou součástí hinduismu, podobně jako feudalismus u křesťanství, avšak mnozí (i když ne všichni) moderní reformátoři hinduismu kastovnictví zavrhli a po osamostatnění Indie r. 1947 bylo indickou ústavou zrušeno. Jeho tradice však je dosud silná, takže trvá i nadále ve formě společenských předsudků, a to nejen v Indii, ale i v mnohých emigrantských hinduistických společenstvích ve světě. Nelze je však nadále považovat za podstatný nebo nezbytný rys hinduismu.

Literatura:
Bhattacharya, J. N. (1896), Hindu Castes and Sects: An Exposition of the Origin of the Hindu Caste System and the Bearing of the Sects towards Each Other and towards Other Religious Systems, Calcutta: Thacker, Spink & Co.
Gould, Harold A. (1988), The Hindu Caste System, 2 vols., Delhi: Chanakya Publications.

Karel Werner