lingájaté (Hind)

lingájaté [liṅgāyata] – šivaistická tradice v jižní Indii, známá též pod jménem vírašaivové, která vyplnila místo po zanikající linii kálamukhů. Založil ji Basava ve 12. st. Toto hnutí uznalo rovnoprávnost žen a zrušilo kastovní rozdíly. Zcela zamítlo kněžskou autoritu kastovních bráhmanů a místo nich zavedlo pět nových kategorií kněžství, podle pěti hlav či tváří Šivových, ikonograficky zobrazených na některých z Šivových emblémů známých pod jménem paňčamukhalinga. Učení této tradice je druhem monismu. Bůh Šiva je pokládán za jedinou realitu, která je nazývána v jejím absolutním (předmanifestačním) stavu termínem šivatattva. Aktivací své tvořivé potence šakti se Šiva manifestuje ve dvou jevových korelačních aspektech, zvaných lingasthala a angasthala, tj. jako Bůh a jeho „údy“ (jednotlivé bytosti). To znamená, že každý jedinec je s ním bytostně totožný, májá však tuto skutečnost zastírá. Realizaci této totožnosti, která je cílem života, lze dosáhnout meditací, pro niž navozují podmínky společná shromáždění. Jako meditační předmět slouží vyznavačům tohoto hnutí osobní emblém šivalingam malého formátu, zvaný ištalingam, který je uzavřen v malé lesklé kouli, zavěšené kolem krku. Jako celek pak tento emblém symbolizuje jednotu jedince a vesmíru a jejich totožnost se Šivou v jeho absolutním stavu tattva.

Toto hnutí je v jižní Indii značně rozšířeno a patří k němu i příslušníci vzdělaných vrstev. Je organizováno v místní kongregace v čele s duchovním učitelem, jenž má titul džagadguru a jímž může být i žena. Součástí komunálních bohoslužeb jsou duchovní průpovědi lyrického rázu (zvané vačana), které mají stimulovat vnitřní duchovní naladění. Předchází jim obvykle recitace básní a zpěv devocionálních písní, z nichž některé složil již Basava, avšak kol 200 dalších autorů přispělo k jejich rozmnožení.

Literatura:
Ishwaran, K. (1983), Religion and Society among the Lingayats of South India, Leyden: Brill.
Lingananda,Swami (1973), Emblem of God, Dharwar: Suyidhana Sugrantha Maale.
Mahādēvi, Jagadguru Māte (1973), A Guide to Lingayatism, Dharwar: Suyidhana Sugrantha Maale.

Karel Werner