Buddha (Buddh): Porovnání verzí

Verze z 24. 10. 2024, 18:06

buddha – duchovně procitnuvší jedinec charakterizovaný sedmi určujícími prvky (anga²); nejvyšší stupeň arhantství (san. arhant, pál. arahant). Buddha Šákjamuni byl pětadvacátým buddhou a po něm přijde ještě buddha Maitréja (pál. Metteja).

Viz též: púrvabuddha

Vladimír Miltner

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
+<span id="entry">buddha</span> – duchovně procitnuvší jedinec charakterizovaný sedmi určujícími prvky (''[[Anga (Buddh)#2|anga<sup>2</sup>]]''); nejvyšší stupeň ''arhantství'' (san. ''[[arhant (Buddh)|arhant]]'', pál. ''arahant''). [[Buddha (Buddh)|Buddha]] Šákjamuni byl pětadvacátým ''buddhou'' a po něm přijde ještě ''buddha'' [[Maitréja (Buddh)|Maitréja]] (pál. Metteja).
-<span id="entry">Buddha</span> – doslovně „Procitnuvší“ (od slovesného kořene ''budh''- = „procitnout, pochopit, nabýt vědomí“ ap.), vlastním jménem Siddhártha Gótamovec (san. Siddhártha Gautama, pál. Siddhattha Gótama), zvaný též „mnich [z kmene] Šákjů (san. Šákjamuni, pál. Sákijamuni, Sakjamuni, Sakkamuni), „ctihodný, vznešený“ (Bhagavant) a „tak [vpravdě] dospěvší“ (Tathágata), zakladatel [[buddhismus (Buddh)|buddhismu]]. Podlé jedné z tradičních datací žil v letech 563–483 před n. l., théravádská tradice (tzv. „dlouhá chronologie“) uvádí data 624–544 před n. l., naproti tomu „krátká chronologie“ dospívá k letům 448–368 před n. l. Badatelé považují otázku datace Buddhova života za otevřenou, byť většina se kloní blíže ke „krátké chronologii“ a domnívá se, že Buddha zemřel kolem roku 400 před n. l. Jak narození tak i skon se prý udály za úplňkové noci měsíce Dvou větví (san. ''vaišákha'', pál. ''vésákha''; zhruba druhá polovina dubna a první polovina května). Buddhův otec Šuddhódana (pál. Suddhódana) byl voleným králem kmenové republiky Šákjů, jež byla v těsném politickém svazku s [[Kóšala (Buddh)|Kóšalskem]]. Buddhova matka Májá zemřela sedm dní po porodu a Siddhárthu vychovávala Májina sestra a Šuddhódanova druhá manželka Mahápradžápatí Gótamovna (san. [[Mahápradžápatí Gótamovna (Buddh)|Mahápradžápatí Gautamí]], pál. Maháppadžápatí Gótamí). Od sedmi let věku byl princ Siddhártha vzděláván ve čtyřiašedesáti vědách a uměních (san. ''kaládžňána'', pál. ''kalaňána'') a vychováván jako mohovitý šlechtický synek. Když Siddhártha dosáhl šestnácti let, vyvstala otázka jeho sňatku; o podrobnostech se tu však prameny různí. Zdá se, že postupně si Siddhártha vzal tři manželky. První byla Gópá, „pastýřka“, ale o té se neví téměř nic a neporodila mu žádné dítě. Druhá, Jašódhará (pál. Jasódhará), „přinášející slávu“, mu dala syna [[Ráhula (Buddh)|Ráhulu]]. Jméno třetí manželky, existovala-li vůbec, není známo. Za noci v den svých devětadvacátých narozenin Siddhártha tajně odešel z domova a ve [[Vaišálí (Buddh)|Vaišálí]] (pál. Vésáli) vstoupil jako učedník do školy [[Áráda Káláma (Buddh)|Árády Kálámy]] (pál. Alára Káláma), ale nebyl uspokojen a odešel od něho. Usadil se na Supím vršku (san. [[Grdhrakúta (Buddh)|Grdhrakúta]], pál. Giddhakúta) u [[Rádžagrha (Buddh)|Rádžagrhy]] (pál. Rádžagaha). Stal se žákem [[Udraka (Buddh)|Udraky]] či Rudraky Rámaputry (pál. Uddaka Rámaputta), ale ani u něho nezůstal a s pěti jeho učedníky (san. ''[[bhadravargíja (Buddh)#1|bhadravargíja<sup>1</sup>]]'', pál. ''bhaddavaggija'') se usadil nedaleko [[Uruvilvá (Buddh)|Uruvilvy]] (pál. Uruvéla). Tady začíná jeho poměrně dlouhé období nejpřísnější askeze po způsobu jiných mlčenlivých mnichů (''muni''), žijících v bezdomoví. Konečně poznal, že tato jeho vlastní zkušenost je jedině důkazem marnosti a nesmyslnosti sebetrýznění a askeze jako prostředku dosažení spásy, a hned se rozhodl obnovit svou tělesnou zdatnost a sílu; bylo to právě šest let po jeho odchodu ze šákjovského sídelního města [[Kapilavastu (Buddh)|Kapilavastu]] (pál. Kapilavatthu). Opustil své druhy a kráčel k rozložité smokvoni, jež se měla stát jeho „stromem procitnutí“ (san. ''[[bódhivrkša (Buddh)|bódhivrkša]]'', pál. ''bódhirukkha''). Velkého procitnutí dospěl v úplňkové noci měsíce Dvou větví, když prošel čtyřmi stupni či stavy meditace (san. ''[[dhjána (Buddh)|dhjána]]'', pál. ''džhána''). Z textů vyplývá, že procitnutí předpokládá přijetí tří „vědění“ či „vědomostí“ (san. ''[[vidjá (Buddh)#1|vidjá<sup>1</sup>]]'', pál. ''vidždžá''), totiž pochopení podstaty řetězce převtělování, pochopení čtyř vznešených či ušlechtilých pravd a pochopení způsobu či metody, jak se vymanit z „vlivů“, to jest z pout, jež ke koloběhu převtělování připoutávají. Celých sedm dní po velkém procitnutí zůstal Buddha na tomtéž místě pod smokvoní; bylo to pravidlem nejen pro všechny ''[[buddha (Buddh)|buddhy]]'', nýbrž obdobně i pro krále, kteří po svém skropení vodou z posvátných řek také setrvávali týden na svém místě. Potom se vznesl do prostoru, ujistil dosud pochybující bohy (''[[déva (Buddh)|déva]]'') o svém velkém úspěchu a odebral se kamsi na severovýchod, kde týden kontemploval aniž mrkl okem; na paměť této Buddhovy kontemplace (''samápatti'') tam prý byla zbudována Svatyně nemrkajících očí (san. ''animišalóčanačaitja'', pál. ''animisalóčanačétija''). Třetího týdne se procházel zlatem zdobeným ochozem, který pro něj vytvořili sami bohové; onen ochoz prý ještě v 7. století viděl čínský buddhistický poutník [[Süan-cang (Buddh)|Süan-cang]]. Čtvrtý týden strávil Buddha na severozápadě přemítaje o díle, jež hodlal započít, věštil sám sobě a už předem si v duchu sestavoval svá kázání a řeči; tam mu prý bohové postavili dům z drahokamů (san. ''ratnagrha'', pál. ''ratanaghara''). Pátý týden meditoval pod [[Adžapála (Buddh)|Adžapálovým]] stromem na břehu řeky [[Nairaňdžana (Buddh)|Nairaňdžany]] (pál. Néraňdžara). V šestém týdnu pokračoval v meditacích u jezera Mučilinda či Mučalinda, kde ho před dlouhotrvajícím deštěm chránil jezerní had téhož jména, ovinuv se kolem jeho těla a kryje ho svou kobří kápí. Sedmý týden pak Buddha pobýval pod královským stromem ''rádžájatana'' (Buchanania latifolia), v němž sídlil král víl a skřítků. Tehdy prý šli kolem toho stromu dva kupci Tapussa (san. Trapuša) a Bhallika (san. Bhadrika), jež Buddha poučil. Oba přijali jeho učení a stali se vlastně prvními buddhistickými bratry laiky (''[[upásaka (Buddh)|upásaka]]''). Buddha si tehdy vzpomněl na svých pět společníků od řeky Nairaňdžany a viděl, že jsou zrovna nedaleko Váránasí; i zamířil tím směrem. Dleli tehdy ve vesnici Sáranganátha v [[Antilopí háj (Buddh)|Antilopím háji]]. Buddha jim sdělil, že je „tak [vpravdě] dospěvší“ (Tathágata) a „procitnuvší“, tedy Buddha. Řekl jim, že prohlédl jejich původní úmysl ho nepozdravit, ale že jim však přichází zvěstovat pravdu, kterou hledali společně, ale kterou posléze objevil on sám. V noci jim pak vysvětlil, proč zanechal askeze, která ke kýženému cíli nevede a tudíž nemá smysl, a vyložil jim čtyři ušlechtilé pravdy (san. ''[[árjasatja (Buddh)|árjasatja]]'', pál. ''arijsačča''). Tímto svým prvním kázáním Buddha „roztočil koleso ''dharmy''“ (san. ''[[dharmačakrapravartana (Buddh)|dharmačakrapravartana]]'', pál. ''dhammačakkappavattana''), totiž svého učení. Tak vznikla mnišská obec (''[[sangha (Buddh)|sangha]]'') a [[buddhismus (Buddh)|buddhismus]] se počal šířit Indií a posléze i mimo ni. Když bylo Buddhovi devětasedmdesát let, vydal se s velkou skupinou mnichů z Rádžagrhy na další pouť směrem severoseverozápadním, aby opět kázal svou nauku. Tak dospěl až na břeh Gangy ke vsi Pátaligrámě (pál. Pátaligáma), kde [[Adžátašatru (Buddh)|Adžátašatru]]ův hlavní rádce [[Varšákára (Buddh)|Varšákára]] právě řídil budování velké pevnosti proti [[Vrdždži (Buddh)|Vrdždžiúm]]. Buddha pevnosti předpověděl slavnou budoucnost – a vskutku: kolem pevnosti brzy vzniklo velké město [[Pátaliputra (Buddh)|Pátaliputra]] (dnešní Patna), potomní stolice [[Magadha (Buddh)|Magadhska]]. Ve vsi Vénugrámě (pál. Béluvagámaka) u [[Vaišálí (Buddh)|Vaišálí]] Buddha onemocněl prudkou úplavicí. Když se poněkud zotavil, kráčel se svou skupinou dál směrem na [[Kušinagara (Buddh)|Kušinagaru]] (pál. Kusinára). V [[Pápa (Buddh)|Pápě]] (pál. Páva) ho laický buddhista, kovář a kovotepec Čunda, pozval na hostinu, po níž se Buddhův zdravotní stav silně zhoršil; pouť však přerušena nebyla. Nedaleko před Kušinagarou byl Buddha již velmi vyčerpán chorobou i únavou. V šálovém (Shorea robusta) háji mu [[Ánanda (Buddh)|Ánanda]] upravil lůžko mezi dvěma kmeny. Tak uplynul večer a větší část noci. V poslední noční hlídce (san. ''[[prahara (Buddh)|prahara]]'', pál. ''pahara'') té úplňkové noci měsíce Dvou větví Buddha zemřel. Jeho tělo bylo umyto, oděno do smutečního rubáše a spáleno na pohřební hranici ze vzácných vonných dřev. Buddhovy ostatky byly rozděleny na osm dílů, z nichž po jednom obdrželi král Adžátašatru, Šákjové přeživší [[Virúdhaka (Buddh)#1|Virúdhakův<sup>1</sup>]] zběsilý útok, [[Liččhaviové (Buddh)|Liččhaviové]], [[Bulakové (Buddh)|Bulakové]], [[Kraudjové (Buddh)|Kraudjové]], ''bráhmani'' z [[Višnudvípa (Buddh)|Višnudvípy]], Jižní [[Malla (Buddh)|Mallové]] z Pápy a Severní [[Malla (Buddh)|Mallové]] z Kušinagary. Příliš pozdě přišli [[Maurjové (Buddh)|Maurjové]] z jejichž rodu pocházel potomní magadhský císař [[Ašóka (Buddh)|Ašóka]] (pál. Asóka), velký a mocný příznivec a štědrý podporovatel buddhismu; Maurjové se museli spokojit jen s oharky z pohřební hranice. V některých pozdějších textech se ovšem dočítáme, že těch osm dílů Buddhových ostatků pochází jen z jedné třetiny původního množství, neboť po třetině prý připadlo bohům (''[[déva (Buddh)|déva]]'') a ''[[nágové (Buddh)|nágům]]''.
-<span class="section_title">Viz též:</span> ''[[stúpa (Buddh)|stúpa]]''
+<span class="section_title">Viz též:</span> ''[[púrvabuddha (Buddh)|púrvabuddha]]''
 ''[[:Kategorie:Aut: Miltner Vladimír|Vladimír Miltner]]''<br />
-Význam pojmu v hinduismu viz [[Buddha (Hind)]]
 [[Kategorie:Aut: Miltner Vladimír]]
 [[Kategorie:Buddhismus]]