Indra (Hind)

Indra – původně velmi prominentní védský bůh, který hrál ústřední roli v několika mýtech o počátku světa. Z nich nejdůležitější sahá svým původem až do indoevropského dávnověku a popisuje stvoření světa jako výsledek Indrova souboje s hadím démonem či drakem jménem Vrtra, který představuje pasivní princip čili vesmírný „chaos“ před manifestací. Podle védského mýtu Vrtra věznil vesmírné plodivé síly, symbolizované vodami (a dívčinami), a Indra, který představuje aktivní, tvořivý princip, jej propíchl svým kopím, vysvobodil a oplodnil je a tím zahájil proces manifestace světa. Indoevropské kořeny tohoto mýtu dokazuje jeho výskyt v řecké mytologii v několika verzích (Zeus v boji s hadím démonem Týfónem, mýtus o Perseovi a Andromedě a rovněž o Théseovi a Ariadné), dále ve slovanském folklóru (u nás je dosud zachován v pohádce o princi Bajajovi) a též v chetitské mytologii (bůh bouří Tarchunza a hadí démon lllujanka). V Byzantské říši dostal chetitský mýtus, zachovaný v Anatolii i po pádu chetitské říše, křesťanskou podobu v legendě o sv. Jiřím a odtud jej křižáci přinesli opět do Evropy, kde se stal velmi populární.

V jiném védském mýtu o počátku světa je Indra opět hlavním činitelem, když přivodil rozdvojení původní jednoty jsoucna, představovaného božstvem Djáváprthiví, tj. nebe a země v těsném spojení, a podepřel je svým kopím (symbol, mezi jiným, světové osy), aby se opět nespojily. Indra byl na vrcholu své moci, když byl vzýván jako hlavní bůh árijských Indů při dobývání severní Indie, a v době bráhmanismu byl uctíván především jako král nižší nebeské oblasti „33 bohů“. V době upanišad je mu přičítána snaha dobrat se poznání pravé povahy vlastního já (átman, srovn. Viróčana). Jeho duchovní hledání se obráží i v buddhistickém kontextu. Podle pálijského kánonu byl častým posluchačem Buddhových rozprav a dosáhl prvního stupně svatosti (sótáparnna – vstup do proudu), který zaručuje osvobození od koloběhu znovuzrozování nejpozději po sedmi dalších zrozeních (takže může i nadále zastávat své postavení v hinduistickém panteonu až do konce tohoto světového období). V pozdějším (puránovém) hinduismu většinou vystupuje již jen jako bůh deště (kteroužto funkci zastával ve védských dobách Pardžanja). Starobylý indoevropský mýtus o počátku světa se v Indii časem přeměnil v mýtus o příchodu monzunu. Indra svým kopím (bleskem) propíchne Vrtru (monzunový mrak) a osvobodí životodárné vody. Indrovým jízdním zvířetem je bájný slon Airávata.

Literatura:
Gonda, Jan (1989) The Indra Hymns of the Rgveda, Leiden: Brill.

Karel Werner

Význam pojmu v buddhismu viz Indra (Buddh)