Vivékánanda (Hind)

Vivékánanda [vivekānanda] (1863–1902), vlastním jménem Naréndranáth Datta – zakladatel Rámakrišnova řádu mnichů a (r. 1897) Rámakrišnovy mise (Ramakrishna Mission). Jako mladý intelektuál se nejprve stal členem Bráhmasamádže, když se však na naléhání přítele setkal s Rámakrišnou, zažil mystický stav, když se jej Rámakrišna dotkl nohou. Stal se pak jeho žákem a dosáhl brzy pod jeho vedením stavů samádhi. Po smrti svého učitele putoval jako sannjásin šest let po celé Indii a nakonec dovršil svůj duchovní vývoj v ústraní na úpatí Himálaje. Svou moderní verzi védántové filozofie a rádžajógové duchovní cesty pak přednesl v Chicagu na tzv. Parlamentu náboženství r. 1893, kde byli delegáti za Bráhmasamádž, pársismus, buddhismus i džinismus a kam přijel bez oficiálního pozvání, učinil však na přítomné velký dojem a ohlas jeho vystoupení v tisku vedl k rozsáhlé přednáškové činnosti v USA i v Evropě a k zakládání védántových středisek, kterým se věnoval po další čtyři roky. Po své druhé cestě na západ předčasně zemřel, jeho vliv však je dosud patrný jak v Indii, tak v západních kruzích těch, kdo se věnují praxi jógy.

Literatura:
Arora, V. K. (1968), The Social and Political Philosophy of Swami Vivekananda, Calcutta: Punthi Pustak.
Rolland, Romain (1931), Mystický a činný život v dnešní Indii, díl I: Rámakrišna, díl II: Vivékánanda, Praha: Škeřík.

Karel Werner