dašabala (Buddh)

dašabala [daśabala], pál. dasabala – desatero sil či mocí, vlastnosti dokonalých buddhů (san. sanjaksambuddha, pál. sammásambuddha); buddhům samotářům (san. pratjékabuddha, pál. paččékabuddha) je tradice upírá. Desatero sil přivádí dokonalého buddhu k poznání nejrůznějších důležitých fenoménů: 1. Co je možné (san. sthána, pál. thána, doslovně „místné“) a co je nemožné (san. asthána, pál. atthána, doslovně „nemístné“). 2. Dozrání činu (san. karmavipáka, pál. kammavipáka). 3. Sklony (san. adhimukti, pál. adhimutti). 4. Praprvky (dhátu²). 5. Cesty (pál. pratipad, pál. pratipadá). 6. Poskvrny (san. sankléša, pál. sankilésa). 7. Čistota či ryzost (san. višuddhi, pál. visuddhi). 8. Meditace (san. dhjána, pál. džhána), kontemplace (samápatti) a soustředění (samádhi). 9. Paměť svých dřívějších životů (san. smrti, pál. sati). 10. Osvobození (san. vimókša, pál. vimokkha), což znamená odstranění nečistot či poskvrn (san. ásravakšaja, pál. ásavakkhaja) ap.

Viz též: bala, paňčabala

Vladimír Miltner