arčá (Hind)

arčá [arcā] – „objekt uctívání“. Zpravidla jde o ikonu, tj. sochu nebo emblém, třeba i jen vzdáleně připomínající sochu boha, avšak s permanentní přítomností boha v daném objektu. Tato přítomnost může být výsledkem „historické“, tj. legendární události, kdy příslušný bůh slíbil, že zůstane v ikoně trvale přítomen, nebo zvláštního obřadu konsekrace či „ustavení“ (pratišthá) boha v ikoně mantrickou formulí. Takto posvěcená ikona se stala sice jen částečným, ale zato trvalým vtělením boha mezi lidmi aktem „sestupu“ (boha do objektu uctívání), dosl. arčávatára. Tento pojem byl vyvinut v hinduismu v průběhu jeho formování v prvních staletích n. l. a činí užívání termínu „modla“ pro posvěcené emblémy bohů v hinduismu naprosto nemístné. (Křesťanskou obdobou boží přítomnosti v objektu uctívání je v katolické liturgii posvěcená hostie, k jejíž proměně „transsubstanciaci“ dochází rovněž po pronesení posvátné čili mantrické formule.)

Literatura:
Hardy, Friedhelm (1994), The Religious Culture of India: Power, Love and Wisdom, Cambridge: Cambridge University Press, Cambridge, str. 304–22.

Karel Werner