bohoslužba (Hind)

bohoslužba (púdžá [pūjā]) – rituální úkon k uctění boha. Tato jednoduchá definice je dána českým výrazem, jeho sanskrtský ekvivalent však dovoluje širší výklad a v praxi hinduismu se vyskytuje mnohem větší rozmanitost procedur a postojů, které termín púdžá zahrnuje, než je obvyklé si představit pod jeho českým protějškem, a většinu z nich lépe vystihuje výraz „pobožnost“. Kromě chrámových služeb jednomu nebo více bohům, které nejsou v hinduismu záležitostí komunální a konají se bez ohledu na účast nebo neúčast veřejnosti, je většina úkonů, které spadají pod pojem púdžá a které nemusí zahrnovat složitý rituál, soukromého nebo intimního rázu a jejich objektem může být vyšší skutečnost osobní i neosobní povahy. Jde tedy o akt soustředěného zaměření na Boha, božstvo nebo i transcendentno ve smyslu nejvyšší skutečnosti buď přímo nebo prostřednictvím symbolu či obrazu (pratíka) za pomoci fyzicky prováděných rituálních úkonů nebo duševních (meditačních) technik anebo s kombinací obou.

Zvolený symbol (často zděděný nebo určený tradicí) může být přírodní úkaz či objekt (slunce, strom, kámen) nebo uměle zhotovený (znak, diagram, socha – jantra, mandala, múrti); méně často, a to hlavně v meditačních technikách, může jít o předmět čistě mentální: buď konkrétně pojmový (Pán, tj. íšvara, čili saguna brahma, např. Kršna) nebo „abstraktní“ (nejvyšší skutečnost nebo nejvyšší pravda čili nirguna brahma, nebo „vnitřní já“, tj. átman). I tyto velmi pokročilé postupy však téměř vždy předpokládají předchozí použití konkrétních symbolů, ať již přírodních či „umělých“, nebo i provedení pečlivě strukturované rituální „pobožnosti“, v níž konkrétní symboly a úkony mají smysluplný obsah, anticipující stupně realizace na duchovní cestě za konečným cílem. Takováto rituální „pobožnost“ si pak zasluhuje charakteristiku „zviditelněné meditace“.

Používání symbolů, zejména chrámových soch, realisticky obsluhovaných při denním rituálu (koupání, oblékání atd.), a neumělých múrti vesnických kultů, vedlo v raných evropských popisech hinduistických pobožností k použití výrazu „modly“ a tento pojem se dosud tu a tam vyskytuje. Pramení z neznalosti a neporozumění hloubce a neobyčejné složitosti hinduistického symbolismu, který je v hinduismu podkladem náboženských úkonů i v nejprimitivnějším kontextu, neboť povědomí o této hloubce a rozmanitosti je svým způsobem přítomno i v myslích prostých vesničanů, zprostředkováno bohatstvím mýtů a legend epické literatury, která je všeobecně známá.

Karel Werner