náboženský socialismus (JKI-K)

náboženský socialismus Reformní proud švýc. protestantismu, který po 1870 získal v něm. mluvících kantonech absolutní převahu. Na přelomu 19.-20. stol. se přiklonil k socialistickým ideám a získal podobu n.s., jehož hl. představiteli byli švýc. teologové Hermann Kutter (1863-1931; Das Unmittelbare, 1902; Sie müssen, 1903; Die Revolution des Christentums, 1908; Im Anfang war die Tat, 1924; čes. Kde je Bůh? 1929) a Leonhard Ragaz (1868-1948; Evangelium und der soziale Kampf der Gegenwart, 1907). N.s. se zakládá na představě, že moderní dělnický socialismus uskutečňuje myšlenky obsažené od prvopočátku v křesťanství, avšak zrazené soudobými církvemi. Naopak nedostatkem socialismu je to, že postrádá kř. základy, které by jeho cílům a prostředkům jejich dosažení daly plnou legitimitu. Úkolem n.s. tudíž bylo spojit náboženství a socialismus v jejich pův. smyslu, očistit je od deformací a oživit ideu, která by mohla vést lidstvo k uskutečňování lepší budoucnosti pod garancí Boha. Hnutí n.s. vyvrcholilo po 1. svět. válce v Ragazově spisu Von Christus zu Marx, von Marx zu Christus (1929, čes. 1935); království boží je ideál soc. spravedlivého řádu, umožňujícího lidské individuální sebeuskutečnění a sebereflexi, které společně vedou k prohlubování svobody. Osvobozováním jednotlivce se osvobozuje celá společnost: pův. vnitřní království boží se zvnějšňuje, a dokud nenastane, bude existovat zlo, chudoba a nenávist. Socialistická revoluce je nástrojem, který by mohl napomoci uskutečnění náb. ideálu, musí se však zříci třídního boje, hist. materialismu, ateismu a násilí. Podle Ragaze je nutné najít novou taktiku socialistických změn, které se musí vyhnout násilí; nachází ji ve vnitřním, mravním principu socialismu, jímž je přesvědčení o mravní síle člověka a o možnosti takové společnosti, v níž se může člověk plně realizovat. V tomto ohledu rostou socialismus a křesťanství ze stejného kořene a zde se musí sjednotit, čímž umožní realizaci nové společnosti emancipace člověka jako individua i lidského rodu. Z kritiky postojů n.s. a zvl. L. Ragaze vyrostla nejvýzn. protest. teologie 20. stol., dialektická teologie K. Bartha a jeho žáků.

Břetislav Horyna