Hind:Hind

Slovník hinduismu vychází z encyklopedické části Malé encyklopedie hinduismu Karla Wernera (1925–2019), která je dosud jedinou českou referenční příručkou pokrývající toto významné indické náboženství. Prvně vyšla v brněnském nakladatelství Atlantis v roce 1996, podruhé pak v aktualizované podobě v roce 2008 v bratislavském nakladatelství CAD Press. Základem české knihy však byla původní anglická publikace A Popular Dictionary of Hinduism z roku 1994, kterou vydalo nakladatelství Curzon Press (její druhé revidované vydání vyšlo v roce 1997, od té doby byla několikrát reprintována, naposledy v roce 2017). Za povšimnutí stojí, že anglická příručka nese označení „slovník“, zatímco její česká verze „encyklopedie“. Po nahlédnutí do obsahu knihy je však zřejmé, že původní anglické označení je přiléhavější, neboť drtivá většina hesel má charakter slovníkového výkladu; jen několik málo hesel je podrobnějších a může aspirovat na kratší encyklopedické pojednání.

Karel Werner po svém penzionování působil v devadesátých letech 20. století jako nezávislý badatel na londýnské School of Oriental and African Studies, která disponuje vynikající specializovanou knihovnou. Právě v prostředí této skvěle vybavené knihovny vznikala jak původní anglická kniha, tak její první česká verze. V době svého vydání tudíž tyto publikace zhusta odrážely soudobý stav akademického poznání dějin indických náboženství. Když však bereme Wernerovo dílo do rukou dnes, musíme mít na paměti dobu jeho vzniku, tedy skutečnost, že je založeno na literatuře publikované do konce osmdesátých let dvacátého století (v citované literatuře se objevuje jen několik málo titulů z první poloviny devadesátých let). Poznání dějin indických náboženství a hinduismu však za uplynulých více než třicet let výrazně postoupilo a v některých oblastech (šivaismus, tantrismus, jóga, příchod Árjů, vrátjové atd.) došlo k obdivuhodnému vývoji, jenž někdy výrazně prohloubil, nezřídka ale zásadně proměnil naše pochopení jednotlivých jevů a jejich historických souvislostí. Z tohoto důvodu má dnes řada hesel ve Wernerově příručce spíše hodnotu dokladu dobového poznání.

Dále je třeba připomenout skutečnost, že Karel Werner rozhodně nepatřil ke konformním badatelům, který by jen rozpracovával obecně přijímané teorie. Právě naopak, celý život se snažil přicházet s osobitými a originálními interpretacemi, které by otvíraly nové výkladové obzory. To je cenná badatelská odvaha, kterou je třeba přivítat, avšak takovéto neotřelé výklady mají místo především v odborných studiích, jež cílí na vědeckou obec, kterou se snaží o dané interpretaci přesvědčit odbornými argumenty. Od referenční příručky, jako je tato, bychom přeci jen očekávali konsensuálnější výklady, tedy takové, které přijímá hlavní proud vědecké komunity.

Oproti knižnímu vydání vykazuje tato elektronická podoba Slovníku hinduismu několik drobných změn. Nejviditelnější je zřejmě odlišný způsob přepisu sanskrtských termínů a jmen. Zatímco v původní anglické knize použil Karel Werner standardní mezinárodní vědecký přepis, v české verzi se rozhodl pro neobvyklý systém kombinující vědeckou transliteraci (Viṣṇu, sāṅkhya) s českou fonetickou transkripcí (Višnu, sánkhja), který však vede k nešťastnému spojení dvojího druhu zcela odlišné diakritiky v jednom slově (Višṇu, sáṅkhja). V souladu s územ obvyklým v podobných českých pracích jsme tedy změnili přepis všech termínů a jmen na českou fonetickou transkripci. Aby se však neztratila informace o původní sanskrtské podobě slov, doplňujeme do hranatých závorek na začátek každého hesla formu v mezinárodní vědecké transliteraci. Současně jsme se snažili sjednotit používání kurzívy, nicméně dosáhnout dokonalou konzistentnost v takto komplikovaném textu je obtížné.

Dále jsme odstranili některé anglicismy, které byly přeneseny do české publikace. To se týká především psaní velkých písmen: v anglických indologických textech je zvykem psát s velkým písmenem mnohem více slov, než je tomu v češtině (například názvy filosofických škol, jednotlivých náboženských tradic, svátků apod.). V angličtině je též obvyklé psát samostatně jednotlivá slova sanskrtských kompozit (Hatha Yoga), kdežto v češtině jsou většinou tato kompozita zachována (hathajóga). Počeštili jsme též anglické formy indických vlastních jmen, takže např. píšeme Thákur, nikoli Tagore.

Několik změn se týká i některých termínů. Odstranili jsme pojem „sekta“, který se dosud v anglické odborné literatuře vcelku běžně používá pro označení indických náboženských tradic a na rozdíl od češtiny zde nenese natolik vyhraněný a zhusta negativně vnímaný význam formulovaný sociology náboženství, a nahradili jsme jej nejčastěji pojmem „tradice“ (případně „linie“), který nejlépe odpovídá sanskrtskému termínu sampradája. Podobně jsme odstranili většinu výskytů výrazně křesťanského pojmu „spása“ a nahradili jej slovy „vysvobození“, „osvobození“ či „konečné vy/osvobození“, jimiž jsou běžně překládány sanskrtské termíny mókša, mukti a nirvána. Důsledně rozlišujeme mezi společenským stavem (varna) a kastou (džáti). Pro společenskou vrstvu dříve označovanou jako „nedotknutelní“ používáme dnes všeobecně přijímané označení „dalité“.

Z obsahového hlediska byly naše zásahy minimální. Pochopitelně jsme opravili všechna zjevná přehlédnutí a omyly, v několika případech jsme na základě výsledků nového bádání aktualizovali dataci postav či textů. Výjimečně jsme se snažili zmírnit některé příliš vyhraněné a dnes stěží přijatelné formulace, to se týká zejména představy dobyvačného vpádu Árjů do Indie a jejich podílu na zániku Harappské civilizace. Ostatní autorovy interpretace, které by stěží obstály v dnešní akademické diskusi (např. jeho pojetí védské tradice vrátjů), jsme však ponechali beze změny.

Lubomír Ondračka

Viz též:

• Autorova předmluva k prvnímu knižnímu vydání