Julius II. (JKI-K)

Verze z 24. 10. 2024, 18:08, kterou vytvořil imported>ZRN (přidán Slovník buddhismu)

Julius II. (vl. jm. Giuliano della Rovere, 1443-1513) Papež od 1503. Potomek ital. šlechtické rodiny, který už jako kardinál zasahoval do círk. politiky. Po volbě svého nepřítele R. Borgii 1492 papežem (Alexandr VI.) uprchl do Francie a skrýval se v sev. Itálii. Po Alexandrově smrti a krátké vládě Pia III. byl ještě téhož roku (1503) zvolen papežem za předpokladu, že bude bojovat proti Turkům, svolá všeobecný koncil a bude dbát jeho závěrů. Této podmínce však nedostál a snažil se naopak rozšířit svou moc. Bojoval s Benátčany a později s Francií, proti níž 1511 založil Svatou ligu. Franc. král Ludvík XII. svolal 1511 koncil do Pisy, aby papeže sesadil, ale 1512 J. II. svolal (5.) lateránský koncil v Římě, na jehož stranu se postavil císař Maxmilián I. Francie byla izolována, konflikt ukončila až J. smrt. Přestože byl J. II. především státníkem, podporoval renesanční umění a rozpoznal význam Raffaelův, Michelangelův a Bramanteho.

Pavel Spunar