Atharvavédasamhitá (Hind)
Atharvavédasamhitá [atharvavedasaṃhitā] („sbírka vědění [magických průpovědí] atharvanů“), Atharvavéd(a) – čtvrtá kniha védských textů, která obsahuje na 760 hymnů a je zachována ve dvou recenzích, které se od sebe dosti značně liší. K její kodifikaci došlo mnohem později než u ostatních tří sbírek, a to za redakce bráhmanů na území starověké Magadhy snad kolem r. 600 př. n. l., když se védská civilizace rozšířila z původní oblasti Saptasindhu dále na východ. Materiál v ní obsažený pochází z valné části ze starobylé tradice vrátjů, tj. árijských společenství, která původně nepatřila k védské tradici a byla teprve v této době do ní začleněna. Proto bylo možno, aby bráhmanští redaktoři dali této sbírce jméno bráhmanského rodu Atharvanů (ve starší době byla zvána též podle rodu Angirasů). Protože obsahuje ideje, které upomínají na některé pasáže upanišad, a poprvé používá výrazu brahma pro nejvyšší božskou realitu, bývá nazývána též Brahmavéda. Její obsah však je mnohovrstevný, obsahuje kouzla a zaříkání, magické formule a litanie, poetické pasáže a procítěné modlitby, filozofické a kosmogonické spekulace i náznaky mysticko-jógové cesty a rovněž prvky tantrické praxe. Vzhledem k jejímu vrátjovskému pozadí trvalo dosti dlouho, nežli tato sbírka dosáhla obecného uznání v kruzích bráhmanů a dodnes existují ortodoxní skupiny, které ji pokládají za méněcennou.