Viróčana (Hind)
Viróčana [virocana] – význačný asura, který současně s bohem Indrou hledal pravou podstatu svého já (átman). Oba se uchýlili o poučení k Pradžápatimu a stali se jeho žáky. První instrukce, které se jim dostalo, byla: pravé já se zrcadlí v oku a na povrchu vodní hladiny. Viróčana přijal toto vysvětlení a stal se zastáncem materialistické nauky (později hlásané Čárvákou). Indra však nebyl spokojen a v dalších obdobích žákovství se mu dostalo poučení o já snovém, já v hlubokém spánku a nakonec o pravém já, jímž je átman jakožto uttarapuruša. Indra se takto stal prototypem hledače pravdy. (Tento příběh z Čhándógjópanišady 8.7–12 našel své vyvrcholení v rozpravách Buddhových, kde se Indra, král bohů, obvykle zde zvaný Sakka, objevuje jako jejich častý posluchač, který nakonec dosáhl prvního stupně dokonalosti, zvaného sótápanna, „vstup do proudu“, jenž zaručuje v budoucnu konečné osvobození.)