Indoárijci (Hind)
Indoárijci, indoárijský – označení pro skupinu indoevropských kmenů, jejichž jazyky patří do filologické rodiny, jejímž klasickým představitelem je sanskrt. Tyto jazyky se dnes vyskytují téměř výlučně v Indii (např. hindština, bengálština, paňdžábština, gudžarátština atd.), avšak proto-Indoárijci hovořili jejich starověkou formou, když dosud sídlili v Iránu a před tím ve střední Asii. (Ovšem dialektové rozdíly nepochybně existovaly v mluvě proto-indoárijských kmenů i dříve, když ještě obývali společnou indoevropskou pravlast ve východní Evropě.) Jeden živý indoárijský jazyk se dosud vyskytuje ve střední Asii. Nazývá se „parja“ a je blízký hindštině a paňdžábštině. Byl objeven až v polovině 50. let v Tádžikistánu a Uzbekistánu v bývalém Sovětském svazu. Předkové této skupiny se zřejmě nepřipojili k ostatním proto-indoárijským kmenům, když se daly na pochod na jih do Íránu a odtud po několika generacích až do Indie. Tak se stalo, že se ve střední Asii mezi jazyky íránské větve udržel jazyk indického typu, kterým se v Indii nikdy nehovořilo.
Literatura:
Comrie, B. (1981), The Languages of the Soviet Union, Cambridge: Cambridge University Press.