Skambha (Hind)
Skambha, skambha (též stambha) – tyč, sloup, podpěra. Ve védech to je podpěra, která udržuje nebe a zemi zvlášť poté, co došlo k jejich rozdělení. Podle jedné verze kosmogonického mýtu je oddělil Indra a použil jako podpěru své kopí. Jde o zjevný symbol pro osu světa, která však není chápána jako střed otáčení vesmírných těles, nýbrž jako spojnice mezi světovými póly materiálního a duchovního světa a sahá až do samé nezrozené podstaty bytí (Rgvéd 8.41.10), jež je podpěrou vší existence a její zdroj, ztotožněný s brahma (Atharvavéd 10.7; 10.8), takže Skambha platí též za nejvyšší božstvo. Tato prastará idea je symbolicky přítomná nejen v různých kosmogonických mýtech, jakým je též Indrovo propíchnutí démona Vrtry jeho kopím, čímž osvobodil tvořivé síly a zahájil manifestaci světa, ale i v rituálech plodnosti a v kultu lingamu, ve védském obětním kůlu, k němuž bylo připoutáno obětní zvíře, a též v obyčeji vztyčovat praporec na žerdi (Indrova korouhev) u bran měst a u hinduistických chrámů. Ašókovy sloupy rovněž mají za sebou tuto pradávnou kosmogonickou symboliku, stejně jako různé votivní sloupy. Její nejmohutnější reprezentací je šikhara, chrámová věž. Ve folklóru sem patří kruhový tanec rása kolem sloupu, svérázně modifikovaný v okruhu legend o Kršnovi, ale nepochybně prastarého indoevropského původu, jak dosvědčuje dosud živý venkovský obyčej tance kolem májky v Evropě.
Literatura:
Biardeau, Madeleine (1989), Histoires de poteaux: Variations védique autour de la Déesse hindoue, Paris: École française d’Extrême-Orient.