sexualita (JKI-J)
sexualita Stejně jako ostatní monoteistická náboženství disponuje judaismus určitou sexuální naukou, která se opírá o autoritativní náb. texty. Poměr judaismu k s. je dán stvořením člověka jako muže a ženy, pravidly sexuálního soužití vymezenými v Desateru a v Tóře (např. Dt 22-23) a širším kontextem soc. a náb. soudržnosti. V obecné rovině je vztah k s. otevřený, netabuizovaný, nezatížený obsesemi typickými pro kř. morálku, současně ale není s. předmětem náb. uctívání. S. je přirozená součást lidského života, s kterou judaismus spojuje i smysl pro erotično (Píseň písní). Judaismus odmítá homosexualitu, promiskuitu, volnou lásku, cizoložství, důraz klade na manželství (např. přikazuje uvolnit novomanžele na jeden rok z plnění vojenských povinností; Dt 24, 5); případy, kdy je sexuální styk mezi manželi zakázán, jsou taxativně dány (menstruace aj.). Pohlavní askeze, vedoucí v extrémních případech k sebezmrzačování (sebekastraci), by znamenala neplnohodnotnost, „neúplnost“ lidství v člověku („Do Hospodinova shromáždění nevstoupí, kdo má rozdrcená varlata nebo uříznutý pyj“; Dt 23, 2).
Viz též: sexualita (JKI-K), sexualita (JKI-I)