Kršna (Hind)
Kršna [krṣṇa] – „černý“, osmý v řadě hlavních vtělení boha Višnua. Je zbožňován ve dvou značně rozdílných podobách. Nejprve se objevuje jako hravý hrdina, bůh pastorálních společenství. Narodil se jako syn princezny Dévakí, jejíž strýc král Kamsa, který vykonával tyranskou vládu nad Mathurou a okolím, obdržel proroctví, že jeden z jejích synů jej zničí, a proto dal každé její dítě hned po narození utratit. Když otěhotněla po sedmé, byl zárodek zázračně přenesen z jejího lůna do lůna jiné z žen jejího manžela (Róhiní), neboť šlo o částečné vtělení Višnuovo, a po narození dostal chlapec jméno Balaráma. Když Dévakí otěhotněla po osmé, šlo o plné vtělení Višnuovo, takže jeho božským zásahem bylo zrození Kršny z Dévakí před králem utajeno a její manžel Vasudéva se s ním přeplavil přes řeku Jamunu do lesa Vrndávana, kde jej přijala manželská dvojice pastevců krav, Nanda a Jašódá, a vydávala jej za svého. Když se Kamsa dověděl, že Dévakí porodila syna, který byl tajně odnesen, dal zavraždit všechna batolata mužského pohlaví ve své říši (srovn. biblické vyprávění o „vyvraždění neviňátek“). Avšak oběma párům rodičů, vlastnímu i nevlastnímu, se podařilo uniknout spolu s Kršnou, jeho polovičním bratrem Balarámou a s Balarámovou „zástupnou“ matkou Róhiní do sousedního království Gókuly. Kršna pak vyrostl v prostředí pastevců krav a jako dítě i mladík proslul nezbednými činy, zázračnými výkony a milostnými pletkami s pastýřskými ženami a dívkami (zvanými gópí). Okouzloval je hrou na flétnu a svou charismatickou osobností, takže se do něj bláznivě zamilovaly. Tyto příběhy jsou často interpretovány jako alegorie božské hry (lílá), která je ve védántové tradici motivem stvoření světa Bohem, a vztah mezi ním a pastýřkami jako symbol mystické lásky mezi Bohem a dušemi jeho vyznavačů.
Ve své druhé podobě vystupuje dospělý Kršna jako božský učitel, který vyložil Ardžunovi své duchovní nauky, popsané v Bhagavadgítě, a zjevil se mu jako Nejvyšší Pán vesmíru. Zatím co je v hinduismu jako celku Kršna uctíván jako nejdůležitější vtělení boha Višnua, má také své vyznavače, kteří jej prohlašují za pravého a nejvyššího nebo i jediného Boha ve smyslu velkého zjevení v Bhagavadgítě, a jako takový je středem velmi rozšířeného kultu bhakti.
Literatura:
De, Gokul Das (1964), Sri Radha and Sri Krishna: A Brief Life-Sketch (Mainly on the basis of topographical evidence), Calcutta: Calcutta University.
Kinsley David R. (1975) The Sword and the Flute: Kali and Krsna: Dark Visions of the Terrible and the Sublime in Hindu Mythology, Berkeley: University of California Press.
Singer, M. (1966), Kṛṣṇa: Myths, Rites and Attitudes, Honolulu: East-West Centre Press.