lidská práva (JKI-K)
lidská práva V obecném smyslu práva přičítaná člověku „o sobě“, tj. nezávisle na jeho státní příslušnosti, rase, pohlaví, věku, vyznání ap. V řadě interpretací se jim přisuzuje universální, všelidský charakter. Myšlenku l.p. v náznacích rozvíjela teol. i fil. literatura na přelomu středověku a novověku. Důsledně je však až dílem osvícenství a novověké racionální svobodomyslné filosofie, která ji často spojovala s kritikou křesťanství. Prohlášení o l.p. (amer. deklarace l.p. 1776, franc. deklarace občanských a l.p. 1795, všeobecná deklarace l.p. OSN 1948, Evropská konvence na ochranu l.p. 1950, Mezinárodní charta o hospodářských, soc. a kulturních právech 1966 ap.) vycházejí z principu sebezodpovědné svobody (autonomie) člověka, který ovšem značně rezonuje s kř. učením o člověku jako zodpovědném zástupci Boha (obrazu božím). Rozpor mezi autonomií a teonomií tak pro křesťanství při vymezování l.p. netvoří nepřekonatelnou překážku, na rozdíl např. od jinokulturně zakotveného islámu. Systematizace l.p. je nejednotná, často se uplatňuje dělení na l.p. sociální (právo na vlastnictví, práci, vzdělání), občanská (právo na spoluúčast při řízení státu), osobnostní a náboženská (právo na svobodu, nedotknutelnost osobnosti, volný pohyb, užívání mateřštiny, právo na svobodu svědomí a vyznání) ap. Zákl. socializační vztahy moderního člověka se prostřednictvím otázky l.p. přesouvají stále víc do středu zájmu kat. i protest. teologie, hledající cestu mezi polit.-občanským liberalismem a církevně kř. tradiční praxí (viz dokument Iustitia et Pax, vydaný 1976 papežskou komisí Církev a lidská práva).