jedno (Hind)
jedno („to jedno“), jednota (éka, ékatva) – pojem, který bývá používán ve filozofii monismu, má však hluboké kořeny v emotivní tužbě člověka po sounáležitosti s přírodou anebo v jeho intuitivním nazírání světa jako harmonického celku. V Indii se tato tendence projevila již v hymnech Rgvédu, nejprve při kontemplaci mnohosti božských bytostí tím, že byla za ní viděna vyšší jednota, kterou však bylo možno slovně popsat jen různými jmény: „…kdo je ten, jenž nezrozen podpírá šest oblastí světa? Nazývají jej Indra, Mitra, Varuna… co je jedno, žreci nazývají různými jmény; hovoří o Agnim, Jamovi, Mátarišvanovi…“ (Rgvéd 1.164.6 a 46). Poté došlo i k pojmovému vyjádření tušené nebo myšlenkově vydedukované jednoty výrazem tad ékam, „to jedno“, ve filozofické úvaze o prapůvodní jednotě před manifestací světa, kdy „nebylo bytí ani nebytí“ (Rgvéd 10.129). Upanišady ztotožnily nejvnitřnější já člověka (átman) s božskou podstatou a zdrojem světa (brahma) a filozofické myšlení následujících staletí dospělo k několika dalším formulacím ideje jednoty, z nichž nejradikálnější je „nedualismus“ Šankarova systému advaitavédánta, který jde tak daleko, že zcela popírá realitu mnohosti a přiznává skutečnou existenci jen brahma. V obecném povědomí většiny hinduistů je tato tendence přítomna způsobem, který se dá vyjádřit populárním rčením „hluboko v srdci každé bytosti sídlí Bůh“.