šabda (Hind)
Verze z 24. 10. 2024, 18:07, kterou vytvořil imported>ZRN (přidán Slovník buddhismu)
šabda [śabda] – (1) zvuk; (2) poselství; svědectví; (3) zjevená pravda; božské zjevení ve smyslu slyšeného poselství (též „vnitřním hlasem“). V hinduismu jsou tímto výrazem občas označovány také védské posvátné texty.
Literatura:
Mahapatra, Sitakant (1992), The Realm of the Sacred: Verbal Symbolism and Ritual Structures, Calcutta: Oxford University Press.