Umá (Hind)
Umá [umā] – „světlo, skvělost“, bohyně starodávného původu, zmíněná již v áranjakách. V Kénópanišadě (3.12–4.1) vystupuje jako dcera Himavanta, boha Himálaje, a je nejen „velmi krásná“, ale i nejvýš moudrá, neboť znala brahma (vystupující zde jako osoba) a vysvětlila jej bohům, kteří o něm dosud neměli žádnou znalost. Zřejmě zde představuje transcendentní moudrost, snad s narážkou na to, že ji lze získat meditací v ústraní lesů a horských svahů himálajských a je tedy nejvyšším aspektem Déví. V puránové mytologii je prohlášena za znovuzrozenou Satí, jež se ve svém předchozím životě upálila na protest proti urážce, jíž se vůči Šivovi, jejímu manželi, dopustil její otec Dakša. Šivu, který se zatím oddával tuhé askezi a jógové meditaci, si ve svém novém zrození znovu získala za manžela tím, že jej nejprve téměř předstihla v týchž disciplínách. Po svém znovuzrození jako Himavantova dcera vystupuje Umá častěji pod jménem Párvatí („horská“).