modlitba (JKI-K)
modlitba Oslovení a vzývání Boha vyjadřující vztah modlícího se člověka k němu. V křesťanství je m. většinou slovně formulována jako vyznání víry (pozitivní formulace vztahu), doznání vin (pokání, kritická bilance vlastního života před Bohem), oslava Boha, chvály, díky i prosby a přímluvy zahrnující další osoby. Důležitou kř. modlitbou je Ježíšova modlitba Otčenáš, usměrňující lidský život k eschatologické perspektivě království božího (eschatologie), která mu dává smysl a cíl. M. předpokládá závislost člověka na Bohu, ale současně odtud odvozuje jeho odpovědnost a aktivitu. Ježíšův důraz na krátkost m. a jejich soustředěnost na království boží (Mt 6, 7n) kontrastuje s pozdějším důrazem na trvalost modlitebního vztahu (stále se modlete... Ef 4, 16). Ježíšova slova zůstávají varováním před magickým chápáním m. a před povrchním náb. egoismem, kritizovaným novověkým ateismem. Přechod mezi m. a vyznáním tvoří některé kř. hymny. M. jako nepřímá inspirace k proměně lidských vztahů a okolního světa je konkrétním výrazem toho, že Boha nelze chápat jako osudovou zákonitost nebo princip, že člověk s ním může komunikovat jako s osobou, i když ví, že Bůh naši kategorii osoby přesahuje.
Viz též: modlitba (JKI-J), modlitba (JKI-I)